S bitcoinem proti represivním režimům
Nejznámější světovou kryptoměnu bitcoin má většina lidí zafixovanou jako zajímavou investici. Jak to tak bývá, jednou je dole, jednou nahoře, tu roste, tu klesá. Ale jasno má každý, kdo o bitcoinech aspoň někdy slyšel: koupit takových tisíc bitcoinů někdy v roce 2008, kdy tahle měna začínala, to by bylo bezva. Proč? Protože kdysi se dal jeden pořídit za nějakých 30 centů, dnes má hodnotu plus minus pět tisíc dolarů.
Jenže o bitcoinech se dá uvažovat i úplně jinak než prizmatem investora. Předvedl to na nedávné pražské konferenci Singularity stratég Human Rights Foundation Alex Gladstein.
Prezident Si Ťin-pching musí Zemanem pohrdat, Česko je ale pro Čínu užitečné, myslí si sinoložka
Číst článek
Nejde jen o způsob, jak rychle zbohatnout, případně přijít o investované peníze. Bitcoin je podle něj nejlepší ukázkou decentralizované ekonomiky. Paralelní ekonomika je pak pojistkou proti snaze omezit lidská práva.
Už jen osm procent všech peněz na světě má podobu papírových bankovek nebo mincí, zbytek jsou jen jedničky a nuly na účtech. I když to ještě bude trvat, směřujeme postupně k době čistě bezhotovostních plateb.
Bitcoin jako mocná zbraň
Co pro lidi z demokratické části světa působí jako celkem běžná a pohodlná věc, může v rukou autoritativních a represivních režimů sloužit jako mocná zbraň. Jak?
Jednoduše: elektronické peníze jdou snadno zkonfiskovat, umožňují dokonalou kontrolu nejen nad tokem peněz, ale i o pohybech majitele, svádějí k sociálnímu inženýrství, jak už vidíme v Číně, kde plošně testují sociální bodový systém.
Kdo není dostatečně konformní, nemůže si například koupit letenku. Bezhotovostní platby plně kontrolované státem tedy představují dokonalý represivní nástroj, kterým lze omezit koupi prakticky čehokoli.
Naopak kryptoměny umožňují vybudovat paralelní, na státu nezávislou ekonomiku. Vlády bitcoiny neumějí kontrolovat, pro jejich pořízení není zapotřebí žádný identifikační průkaz, dá se platit přímo bez prostředníků v podobě finančních institucí.
Podle stratéga Human Rights Foundation Alexe Gladsteina bychom proto měli o bitcoinu přemýšlet podobně jako o internetu a demokracii. Tedy: internet jsou decentralizované vědomosti, demokracie je decentralizovaná vláda a bitcoin jsou decentralizované peníze.
Venezuelský příklad
Svou roli hraje i uchování hodnoty peněz, tam, kde to domácí měna nedokáže ani minimálně zaručit. Jak to autoritáři obvykle vedou ekonomicky od desíti ne k pěti, ale k nule, to dokonale ukazuje příklad Venezuely.
Druhý výpadek proudu tento týden ve Venezuele. Bez elektřiny je Caracas i jiná velká města
Číst článek
V roce 2016 tam stál šálek kávy 450 bolívarů, v roce 2018 už hyperinflačních 1,4 milionu bolívarů.
Nepodléhejme ale přílišnému nadšení či opojení. Bitcoin není úplně nezávislý, je závislý na elektřině, na internetu, tlak vlád (zejména některých) na to dostat jej nějak pod kontrolu bude velký.
A také jde pořád o měnu pro malou část světa. Aspoň nějakou zkušenost s kryptoměnami má všeho všudy jen jedno procento populace. Ale možná je skutečně na místě přemýšlet o bitcoinu i jinak než o zajímavé – i když hodně kolísavé – investiční příležitosti.
Autor je šéfredaktorem serveru HlídacíPes.org
Ruští emigranti vyčkávají, Ukrajinu nepodporují
Alexandr Mitrofanov
Koalice Spolu chce vyhrát. Měla by začít pravdomluvností
Kateřina Perknerová
Vyhraje v USA strach z Trumpa, anebo nespokojenost s ekonomikou a migrací?
Jiří Pehe
Nesmiřitelný boj o slunný podzim života
Petr Holub