Problém nedostupného bydlení v Česku trvá. Výstavba zaostává

„Výsledky studie Deloitte Property Index 2022 ukazují, že pořízení vlastního bytu o ploše 70 m² vyjde občana Česka na 13,3 průměrných hrubých ročních platů. Po nárůstu o 1,1 průměrných hrubých ročních platů od roku 2021 se tak Česká republika řadí na pozici země s nejméně dostupným vlastním bydlením v Evropě.“ Tak zní závěry nejnovější studie o dostupnosti bydlení napříč Evropou, z nichž Česká republika – už zase – nevychází zrovna nejlépe.

Komentář Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

výstavba bytů

výstavba bytů | Foto: Petr Lundák | Zdroj: MAFRA / Profimedia

Nepřekvapivě je situace nejhorší v Praze, kde získání vlastního bydlení vychází na 15,3 průměrných hrubých ročních platů. Souvisí to samozřejmě i s tím, že naše mzdová hladina je stále dost nízká.

Přehrát

00:00 / 00:00

Apolena Rychlíková: Problém nedostupného bydlení v Česku trvá. Výstavba zaostává, ale jen bezhlavé stavění bytů tuto krizi nevyřeší

Podobné zprávy čteme prakticky už několik let v kuse. Krize bydlení se mezitím stala jedním z ústředních témat české společnosti i politiky. Dříve čistě individualistický narativ, který se zmohl akorát tak na „dobré“ rady typu: tak se přestěhujte do levnějšího, pomalu mizí. Ukazuje se totiž, že nedostupnost bydlení či nárůst výdajů na něj, a to i důsledkem inflace, postihuje čím dál širší vrstvy ve společnosti.

I proto ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš (Piráti) nastartoval hned několik projektů, které by dostupnost bydlení měly zlepšit. Sám přitom přiznává, že jen komerční výstavba tento problém nevyřeší. A pod kuratelou mnoha odborníků a odbornic tak vzniká zákon o podpoře bydlení. Na dotacích a úvěrech bude rozděleno 800 milionů korun a vzniknout má kolem 300 nájemních bytů, hlavně obecních.

Bydlení nad zlato

Jde ovšem jen o jeden střípek z celé mozaiky připravovaných opatření, která budou více cílit právě na obecní výstavbu a nájemníky.

Ukazuje se totiž, že trend vlastnického bydlení, kterým bylo Česko v rámci svého postkomunistického vývoje silně zasaženo a ze kterého se stal dominantní trend na trhu, se musí mírně proměnit.

Neobejde se to však bez větší ochrany nájemníků a nájemnic, kteří mnohdy čelí velké nejistotě. Především proto, že sehnat smlouvu na dlouhodobější pronájem je takřka nemožné a nájemnický status tak v sobě skrývá neustálé obavy z každoročního navyšování nájmů.

V Česku se ročně postaví 40 tisíc bytů, od krize čísla rostou. V Praze či Brně je ale trend opačný

Číst článek

Na rozdíl od řady západních zemí byla u nás pozornost politiků upnuta především na individualistický přístup k bydlení. Jakoby jedna ze základních životních jistot úplně vypadla z hledáčku státu – a to přitom spolu se zdravotnictvím nebo vzděláním tvořilo bydlení jeden z pilířů poválečného vývoje demokratických zemí.

Obce nestaví nebo staví velmi málo. Zákon o sociálním bydlení nemáme. Stále tu na ubytovnách v nedůstojných podmínkách přebývají třeba rodiny s dětmi nebo chudí důchodci. Města ještě donedávna privatizovala své bytové fondy naprosto bezhlavě. Nemáme dobře nastavené daně z nemovitosti.

A developeři ani dnes nejsou tlačeni k odpovědnosti za více dostupnou výstavbu, která by třeba městům poskytovala i část sociálního bydlení jako kontribuce za poskytnutá území. Pokud další roky nechceme číst o tom, jak je Česko jednou z nejvíce nedostupných zemí v otázce bydlení, musí se dát věci do pohybu. Bydlení je přece nad zlato.

Autorka je publicistka a dokumentaristka

Apolena Rychlíková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme