Nepřekvapivě je situace nejhorší v Praze, kde získání vlastního bydlení vychází na 15,3 průměrných hrubých ročních platů. Souvisí to samozřejmě i s tím, že naše mzdová hladina je stále dost nízká.

Přehrát

00:00 / 00:00

Apolena Rychlíková: Problém nedostupného bydlení v Česku trvá. Výstavba zaostává, ale jen bezhlavé stavění bytů tuto krizi nevyřeší

Podobné zprávy čteme prakticky už několik let v kuse. Krize bydlení se mezitím stala jedním z ústředních témat české společnosti i politiky. Dříve čistě individualistický narativ, který se zmohl akorát tak na „dobré“ rady typu: tak se přestěhujte do levnějšího, pomalu mizí. Ukazuje se totiž, že nedostupnost bydlení či nárůst výdajů na něj, a to i důsledkem inflace, postihuje čím dál širší vrstvy ve společnosti.

I proto ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš (Piráti) nastartoval hned několik projektů, které by dostupnost bydlení měly zlepšit. Sám přitom přiznává, že jen komerční výstavba tento problém nevyřeší. A pod kuratelou mnoha odborníků a odbornic tak vzniká zákon o podpoře bydlení. Na dotacích a úvěrech bude rozděleno 800 milionů korun a vzniknout má kolem 300 nájemních bytů, hlavně obecních.

Bydlení nad zlato

Jde ovšem jen o jeden střípek z celé mozaiky připravovaných opatření, která budou více cílit právě na obecní výstavbu a nájemníky.

Ukazuje se totiž, že trend vlastnického bydlení, kterým bylo Česko v rámci svého postkomunistického vývoje silně zasaženo a ze kterého se stal dominantní trend na trhu, se musí mírně proměnit.

Neobejde se to však bez větší ochrany nájemníků a nájemnic, kteří mnohdy čelí velké nejistotě. Především proto, že sehnat smlouvu na dlouhodobější pronájem je takřka nemožné a nájemnický status tak v sobě skrývá neustálé obavy z každoročního navyšování nájmů.

Na rozdíl od řady západních zemí byla u nás pozornost politiků upnuta především na individualistický přístup k bydlení. Jakoby jedna ze základních životních jistot úplně vypadla z hledáčku státu – a to přitom spolu se zdravotnictvím nebo vzděláním tvořilo bydlení jeden z pilířů poválečného vývoje demokratických zemí.

Obce nestaví nebo staví velmi málo. Zákon o sociálním bydlení nemáme. Stále tu na ubytovnách v nedůstojných podmínkách přebývají třeba rodiny s dětmi nebo chudí důchodci. Města ještě donedávna privatizovala své bytové fondy naprosto bezhlavě. Nemáme dobře nastavené daně z nemovitosti.

A developeři ani dnes nejsou tlačeni k odpovědnosti za více dostupnou výstavbu, která by třeba městům poskytovala i část sociálního bydlení jako kontribuce za poskytnutá území. Pokud další roky nechceme číst o tom, jak je Česko jednou z nejvíce nedostupných zemí v otázce bydlení, musí se dát věci do pohybu. Bydlení je přece nad zlato.

Autorka je publicistka a dokumentaristka

Apolena Rychlíková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít