Právě ve středočínském Wu-chanu se objevily první případy nákazy koronavirem. Jak dnes víme, tamní úřady zpočátku zcela selhaly. Nepodnikly dostatečná opatření a umlčovaly ty, kdo se snažili na problém upozornit.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář Jana Fingerlanda

O rok později už Wu-chan není symbolem čínské hanby, ale vítězství. Dnes tam lze bez obav chodit do restaurací, jezdit hromadnou dopravou a vůbec vést život jako dřív.

Čínské lidové republice v absolutních číslech případů za uplynulý rok patří 84. místo, zatímco stokrát menší České republice místo 20.! Je to mimo jiné i tím, že po prvotním zatloukání a váhání byla reakce čínských úřadů energická a komplexní. Tak energická, že se například celý jedenáctimilionový Wu-chan načas ocitnul pod úplnou uzávěrou. Úřady ale byly schopny i sofistikovanější reakce, například v řádu dní postavily nové nemocnice pro přebývající pacienty.

Čína versus Amerika

Dramatický pokles případů v Číně zaznamenali už vloni v dubnu a i dnes se tam sice objevují ohniska nákazy, ale jde řádově o stovky aktivních případů na miliardovou zemi. Čínské firmy také už produkují dvě vakcíny a dalších zhruba deset doma vyvinutých látek je prý na cestě.

Pekingu se tedy podařilo z velké části obrátit situaci a z mezinárodní ostudy udělat příběh triumfu – čínské vědy, ale i čínského politického systému. A také čínské výrobní kapacity, protože za poslední rok se závislost světa na čínských továrnách – chrlících roušky, jehly a kdovíco jiného – ještě prohloubila.

Převzato z Plusu

Jakýmsi antipodem Čínské lidové republiky je jeho protihráč i v jiných ohledech, Spojené státy americké. Ty v současné době stojí suverénně v čele žebříčku počtu nakažených. Proti souhrnným čínským 90 tisícům čínských případů za celý rok je to v USA 29 milionů nemocných. Před pár dny počet zemřelých Američanů přesáhl půl milionu. Ve Spojených státech se prostě nepodařilo zarazit šíření nákazy a také později dostatečně zvládat péči o ty, kdo už nakaženi byli.

V samotné Americe probíhá debata o tom, proč tomu tak je, od chyb zdravotního systému přes problémy vyplývající z federální struktury státu až po neschopnost prezidenta Trumpa správně reagovat. Podle dodatečně provedených průzkumů dokonce právě to Donaldu Trumpovi prohrálo volby – ne ekonomický pád, ale pocit, že prezident situaci manažersky nezvládal a že se nedostatečně staral o lidi epidemií postižené.

Bohatí a chudí

Ty, kdo by rádi viděli demokracie a svobodné politické systémy jako efektivnější v boji s pandemií, srovnání Číny a Ameriky moc nepotěší. Obrázek, který poskytuje celý svět, je ale složitější.

Mezi nejpostiženější země patří státy, které jsou bohaté, mají rozvinuté systémy zdravotní péče a pěstují špičkovou vědu – do nejhorší desítky patří i Německo nebo Francie. Naopak řada chudých zemí s omezenou veřejnou zdravotní péčí uspěla mnohem lépe.

Souboj diktatury a demokracie není na základě koronavirové statistiky možné rozhodnout. Mezi velmi úspěšné státy buď v potlačování viru nebo v neutralizaci jeho následků patří demokratický Tchaj-wan nebo Jižní Korea a Nový Zéland, další demokracie. V naší části světa by to byl Island, Finsko nebo Dánsko. Občas se objevuje tvrzení, že úspěšnější jsou ty státy, v jejichž čele stojí ženy.

Bude užitečné co nejvíce studovat důvody, proč některé země uspěly a jiné ne, protože pandemie koronaviru nemusí být poslední vážnou zkouškou v této generaci. Možná se dozvíme, co už jsme věděli – že důležitá je kvalita státní správy, kompetentní a odvážní politici a disciplinovaná a samostatně myslící veřejnost. To se v Evropě a ani u nás moc dobře poslouchat nebude.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít