Pátek ráno. Brno, půl osmé, prší, začíná podzim.

Poslední dva dny mi nebylo nejlíp, dnes se konečně cítím dobře. Ze zvyku si změřím teplotu. Překvapení: 37,3 stupně. Jasně, nic to není. Ale když se soustředím, mám i suchý kašel. Chuť a čich v pořádku, ale stejně: mluvil jsem od středy tak s desítkou lidí, bude lepší se otestovat.

Volám svému lékaři. „Je to teď všude,“ říká. „Jste tenhle týden asi dvacátý, co si našel příznaky“. Vesele se smějeme, je to trochu absurdní, hlásit se mu s touhle mikroteplotou. Ale zodpovědné!

Hned mi vystavuje online žádanku. Mám zkusit špitály, prý mají volné termíny „už“ příští středu. Laboratoř pro samoplátce ale bere ještě dnes, říká.

Weby nemocnic, které berou indikované lékařem, proklikávám spíš ze zvědavosti. Svatá Anna: nejbližší volný termín je příští sobotu, za osm dní. Bohunice: vzali by mě už příští čtvrtek, to je pěkných šest dní! Poliklinika Zahradníkova: přespříští pondělí, to ani nespočítám. Na webech všech tří špitálů třívykřičníkové upozornění, že bez rezervace mě neotestují. Z titulní strany se k rezervacím musím občas probojovávat. Máma by tu zabloudila a vůbec si nejsem jistý, zda by to zvládl počítačově gramotný táta.

Zkouším tedy poslední možnost, soukromou laboratoř. Platím 1750 korun, jenže dnes už termíny nejsou, až v pondělí.

Nechce se mi tomu věřit. Když v pátek ráno začnete kuckat, je první termín testu – i s tím, že si ho zaplatím – tři dny od příznaků? Takže moje kontakty z posledních dní budou buď spořádaně a nejspíš zbytečně sedět doma, protože mi teploměr ukázal lehce přes 37 stupňů, nebo tohle riziko celkem rozumně vyhodnotí jako nízké a budou běhat po světě? Fakt tu, milé Česko, není způsob, jak se nechat otestovat hned a výsledky znát zítra?

Nebo se jen začíná naplňovat vize následovníků Tomáše Halíka, že „musíme-li něco obětovat, mělo by to být Brno“?

Jan Boček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít