Experti na ministerstvu vnitra, kteří sepsali pro vládu materiál o komunikační strategii, tvrdí, že je právně obtížné přesně definovat, co je dezinformace. I proto, že jejich profesionální výrobci do nich často přidávají kousky pravdy, eventuálně předkládají jen výseky reality.

Přehrát

00:00 / 00:00

Kateřina Perknerová: Dezinformace a názory. To je rozdíl

Politici by měli být v dané oblasti perfektně školeni, respektive jejich týmy by jim měly průběžně dodávat neprůstřelné argumenty, jež by snadno a srozumitelně vyvrátily lži. Soustředit by se na to měli i kvůli tomu, co jim vzkázal ředitel Bezpečnostní informační služby Michal Koudelka, který uvedl, že dezinformace kontarozvědka považuje za jedno z největších bezpečnostních rizik současnosti.

Jak soudí Rakušanovi analytici, je kupříkladu zásadní, zda obyvatelstvo přijme jako fakt, že za energetickou krizi včetně zdražování elektřiny a plynu může výhradně ruský prezident Putin, nebo uvěří-li, že za jejich trable se splácením složenek je zodpovědná neschopná vláda, jež jim nijak nepomáhá. Podstatné také je, který ministr lidem tyto věci vysvětluje.

Žonglér s myšlenkami

Třeba pirátský šéfdiplomat Jan Lipavský je od začátku války na Ukrajině velmi aktivní, vůči Putinově agresi nesmlouvavý a ve svém pohledu na Rusko přesvědčivý. Právě k němu se ale váže otázka, zda je schopen rozlišit cílené dezinformace, proruské postoje a záměrné nepravdy od odlišného názoru, který se opírá o jiné argumenty, než používá ministr.

Je známo, že Ondřej Ditrych, ředitel Ústavu mezinárodních vtahů jako příspěvkové organizace ministerstva zahraničí, poslal dva vytýkací dopisy Petru Drulákovi, který zde po ukončení diplomatické mise ve Francii působí na poloviční úvazek. V nich píše, že šíří konspirační narativy, vyjadřuje se nekorektně a účelově zobecňuje.

Druláka v otevřeném dopise Janu Lipavskému podpořili lidé jako Matěj Stropnický, Ilona Švihlíková nebo Lubomír Zaorálek. V něm uvádějí: „Není naším cílem zde sepisovat ani zkoumat Drulákovy veřejně prezentované názory, s nimiž můžeme, nebo nemusíme souhlasit. Nic to ale nemění na tom, že zcela zásadně odmítáme snahu Vaši, Vám svěřeného úřadu a jemu podřízeného vedení Ústavu mezinárodních vztahů profesora Druláka umlčovat, umravňovat, vyvíjet na něj nátlak a hrozit mu vyhazovem z práce.“

Zajímavé stanovisko v daném sporu zaujal prezidentský kandidát a bývalý velvyslanec ve Francii Pavel Fischer. „Ve francouzštině existuje výraz agitateur idée, což můžeme přeložit jako žonglér s myšlenkami. A to je Petru Drulákovi vlastní. Některé jeho názory jsou úplně šílené, ale z hlediska podnětů k přemýšlení a zpřesňování argumentace je pro mě zásadní, aby mohl mluvit. Otázka je, kde. Možná bychom této příležitosti mohli využít a zamyslet se, jestli náhodou ústav není zralý na zavření nebo převedení do nové existence, která nebude podřízena ministerstvu zahraničí,“ řekl Deníku.

Čímž vlastně potvrdil Drulákova slova, že „demokracie přestává ve chvíli, kdy vám řeknou, že nemáte právo na vlastní stanovisko“.

V době, kdy je nepřítel za humny, je asi jednodušší hodit do jednoho pytle prodavače cinknutého zboží a poctivé hledače jiného nasvícení skutečnosti. Dělat se to ale musí, protože umlčet intelektuály je stejně nebezpečné jako dávat prostor dezinformátorům.

Autorka je redaktorka a komentátorka Deníku

Kateřina Perknerová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít