Zákon o dostupném bydlení potřebuje Česko jako sůl. Ne však v polovičaté podobě, která nyní vzniká
Na vlastní byt si lidé v České republice vydělávají nejdéle v Evropě – minimálně jedenáct celoročních platů v celorepublikovém průměru a čtrnáct, co se týče Prahy. Ani koronavirová pandemie růst cen nemovitostí nezastavila. Minulý rok se cena za metr čtvereční nového bytu vyšplhala na více než 70 tisíc korun a v hlavním městě se pohybuje kolem 100 tisíc korun.
Zatímco nájemné během pandemie kleslo nebo stagnuje, tak se zdá, že trend investic do nemovitostí dále pokračuje. A nestoupají jen ceny nové výstavby, rychle rostly v posledních letech ceny sídlištních bytů i ceny v širších krajích kolem větších měst.
Apolena Rychlíková: Zákon o dostupném bydlení potřebuje Česko jako sůl. Ne však v polovičaté podobě, která nyní vzniká
Zlepšit dostupnost bydlení byl jeden z hlavních koaličních slibů, i tak se vláda Andreje Babiše k jeho plnění dostala až v závěru svého mandátu. Podle odborníků na bydlení je ale pokus vytvořit tak důležitý zákon ze strany stávající ministryně pro místní rozvoj Kláry Dostálové nekvalitní a uspěchaný.
Namísto toho, aby Dostálová předložila návrh do mezirezortního připomínkového řízení, legislativcům a vládě, dala jej hned do Poslanecké sněmovny. Zákon o dostupném bydlení přitom „přilepila“ k existujícímu návrhu koaliční ČSSD o veřejně prospěšných společnostech bytových, který čeká ve sněmovně na druhé čtení. Tím tento zákon úplně změnila, a dočkala se kritiky.
Zákon se namísto potřebných komplexních řešení nedostupnosti bydlení soustřeďuje pouze na jeden segment a primárně řeší otázku zakládání veřejně prospěšných společností v oblasti bydlení, jejichž cílem by mělo být poskytovat dostupné bydlení, zajišťovat výstavbu domů a bytů těmito společnostmi a vznik kontrolního orgánu pro kontrolu a revizi jejich činnosti.
Za rok skoro o 40 procent. Objem úvěrů na bydlení v Česku stoupl na 22,1 miliardy
Číst článek
Jenže to je málo, a především: česká města často nemají po privatizační horečce pozemky, na kterých by mohla stavět. „Pokud by byl tento úzce vymezený legislativní návrh schválen pod navrhovaným názvem, bude to vytvářet mylný obraz, že Česká republika již disponuje zákonem v oblasti řešení dostupnosti bydlení. To může negativně ovlivnit snahy o potřebné změny v budoucnosti,“ varuje Vít Lesák z Platformy pro sociální bydlení. A dodává: „Takto napsaný zákon navíc rozhodně nenahradí potřebný zákon o podpoře v bydlení pro lidi ohrožené bytovou nouzí, o který dlouhodobě usilujeme.“
Návrh, zdá se, absolutně nemá potenciál řešit krizi bydlení. Ta už přitom nějaký čas dopadá i na střední třídu, protože ceny za bydlení rostou dvakrát rychleji než mzdy a celá desetina českých domácností dává za tuto základní podmínku pro život více než 40 procent z rodinných příjmů. Česko je ale jedna z mála evropských zemí, kde se politická reprezentace odpovědnosti za bydlení vzdala a kde je většina výstavby pouze v rukou soukromých developerů, se kterými města mnohdy neumí vyjednávat ani o kontribucích v podobě občanské vybavenosti, o podílech cenově dostupných bytů už vůbec ne.
Jak ale ukazují příklady ze západních zemí, bez silnějšího tlaku na soukromý sektor, lepšího zdanění nemovitostí (Česko má jedny z nejnižších majetkových daní v rámci OECD) a kvalitní sociální politiky se problém nedostupnosti prostě nezlepší. Zákon z dílny Kláry Dostálové, pokud ho vláda v této podobě prosadí, může další smysluplné snahy krizi bydlení čelit nakonec spíše blokovat. A to vzhledem k důležitosti tématu bydlení pro naši každodennost a rozměru stávající krize rozhodně není krok dobrým směrem.
Autorka je komentátorka serveru A2larm
Jaderná Ukrajina?
Libor Dvořák
Rusko uhání zpět ke Stalinovi
Alexandr Mitrofanov
Trpká bilance zločinů komunismu
Lída Rakušanová
Piráti bez Hřiba v pozici lídra nemají šanci
Kateřina Perknerová