První čísla jsou venku. Podle informací k dnešní 10. hodině dopolední zaznamenali organizátoři festivalu přes osm tisíc akreditovaných účastníků a necelých 68 tisíc prodaných vstupenek. Poslední roky se přitom celkový počet prodaných lístků pohyboval kolem 130 tisíc.

Návštěvníci mají letos na výběr ze 182 filmů v 17 sekcích. Mají tak šanci za devět dní přehlídky zhlédnout světové premiéry, hity ze světových festivalů i filmy, které se v tomto roce chystají do české kino distribuce.

Počet míst se liší sál od sálu, a tak si každý chce pojistit, že se – případně i s celou svou skupinou přátel – dostane na film své volby. Mnozí se proto dobrovolně vzdávají toho, čeho se většině návštěvníků karlovarského festivalu dostává poskrovnu: spánku.

Vezměte si třeba následující konverzaci, jíž jsem byla svědkem před večerní projekcí. Jeden mladík v ní říkal druhému, v kolik má být další den u jedné z festivalových pokladen. „Otevírá v osm, takže je nejlepší být tam už v půl sedmé. To už se mi mnohokrát vyplatilo. Plus si dej 20 minut na cestu,“ tvrdil bez známky přehánění.

Podívejme se na to tedy početně. Snímek, na který jsme zrovna společně čekali, začínal ve 22 hodin a se stopáží 98 minut (a jistým očekávatelným zpožděním) končil lehce před půlnocí. Řekněme si přitom, že se mladík na rozdíl ode mě nemusí ráno 20 minut snažit vypadat reprezentativně. I kdyby bydlel blízko sálu, zbývalo by mu na spánek maximálně něco přes pět hodin. Což se dá zvládnout jeden dva dny, ale ne po dobu trvání celého festivalu.

Existují samozřejmě komfortnější způsoby, jak si pořídit vstupenku na některý z filmů. Několik dní před začátkem festivalu si třeba můžete zarezervovat online něco z přístupných 10 procent lístků. Stačí k tomu mít internetové připojení bez sklonu k náhodným kolapsům a síť přátel, kteří vám pomohou vyklikat si všechno, co chcete vidět. Jen to musíte stihnout zhruba za pět minut, než bude to všechno vyprodané.

Lehce otravnou, ale stále velmi pohodlnou možností je pro vlastníky takzvaných festivalových passů (či akreditací) zaslat s úderem sedmé hodiny ranní SMS, prostřednictvím níž se objednáte na film podle tříčíselného kódu. Nejde ovšem zrovna o platbu, kterou by zahrnoval jakýkoli paušál.

Ačkoli je možnost probudit se s budíkem, ještě poslepu odeslat předepsanou zprávu a vrátit se aspoň na chvíli ke spánku, což je mnohem příjemnější než skutečné opuštění postele a bloumání prázdnými ulicemi Karlových Varů, je tu ještě třetí varianta, díky níž si můžete přivstat úplně.

Stačí jen přijít k sálu asi s tak hodinovým předstihem (záleží na tom, jak moc po vidění filmu toužíte) a zařadit se do fronty lidí bez vstupenky. Nakonec už potom zbývá jenom doufat, že se v kině najde pro vás místo i poté, co ho obsadí ti, co ji mají.

Fronty prostě ke karlovarskému festivalu patří. A nezáleží úplně, jestli jde o frontu na film, na vstupenky, na halušky nebo na WC. Hlavní je, že to není fronta u stánku, s níž se toho večera znovu sejdete v nemocnici.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít