Musím se přiznat k něčemu, co nejspíš některé z vás rozhořčí. Toto je můj vůbec první ročník filmového festivalu ve Varech – jako novináře i jako diváka.

Než jsem sem tedy přijela, musela jsem si udělat alespoň základní přehled o tom, jak to ve Varech funguje, abych náhodou nechtěně neztropila nějaké faux pas – jako, že bych se třeba pokoušela obejít řadu 8 ve Velkém sále seshora, kde ale už začíná VIP zóna, nebo se při rozhovoru dívala Jiřímu Bartoškovi do očí.

Jelikož jsem ale také od přírody úzkostlivec, zajímaly mě i malichernější věci - třeba, co si s sebou vzít za oblečení. Na Instagram jsem proto den před odjezdem zveřejnila fotku prázdného kufru s popiskem, že mi tentokrát asi neprojde můj obvyklý trik, kdy si prostě zabalím pět knih a odcestuji.

Na příspěvek postupně zareagovali tři kamarádi. „Vezmi si něco pohodlného a pro speciální příležitosti dvoje šaty. Na ta několikahodinová vysedávání v kině si ale vezmi tepláky," psala první. „Bal nalehko. Hlavně hodně ponožek," psal druhý. „Nóbl hadry, nóbl deštník a peníze," přidával pak třetí.

Jak už jsem měla možnost poznat, do Varů se hodí balit nejen na nejrůznější příležitosti, ale i do různých podnebných pásů. Často se totiž za pouhou cestu z Thermalu do Puppu až třikrát změní počasí. A ta horká karlovarská oplatka vám svetr nenahradí.

Kdyby se ale mělo stručně vyjádřit, jaké typy lidí na festivalu potkáte, vypadalo by to asi nějak následovně:

Ti dobře oblečení

Potkáte je zejména před Thermalem, Grandhotelem Pupp nebo v ohrazené zóně v místním Kokos baru. Pokud nejste jedněmi z nich, nikdy s nimi nejste ve stejné místnosti, jen je míjíte, když jdou přední stranou do Velkého sálu, zatímco vy obcházíte přes rampu celou budovu.

Typicky to jsou celebrity, novináři, které dress code přinutil vzít si sako, nebo lidé, kteří se do gala hodili pro jistotu (Co kdyby na kolonádě potkali Casseyho Afflecka? Jak by na něj v sandálech zapůsobili?). Oranžovou festivalovou šňůrku nenosí, protože mají známý obličej nebo jsou prostě nad šňůrky povznesení.

Dobře oblečení lidé jsou také ti, co si v kinech sedají na rezervovaná místa, ačkoli si žádnou rezervaci neudělali, a kteří si jako jediní mohou dovolit denně dávat peníze za jídlo v místních restauracích.

Ti normálně oblečení

Potkáte je na všech soukromých i veřejných místech a patří k něm, kteří se dokáží nejlépe asimilovat do jiné skupiny. Typicky to jsou herci, kteří se na ulici snaží zapadnout do davu, asijští turisté, kteří s festivalem nemají nic společného, ale budou mít skvělé skupinové fotky ze Sadové kolonády, a většina festivalových návštěvníků, která se prostě obléká jako doma v Praze.

Ti ležérně oblečení

Jsou součástí každého festivalového davu, často ale polehávají na trávě v parku před Thermalem, mnohdy s lahváčem v jedné ruce a doma připravenou houskou v druhé. Na honosnost si příliš nepotrpí, protože už v teplákách potkali u sámošky Dominika Feriho a nad jejich zjevem se nepodivil.

Nenosí festivalové šňůrky, v řadě případů totiž patří k domorodcům, kteří pokud mohou, tak se festivalovým zónám velkým obloukem vyhýbají. Jejich rajón začíná sídlištěm a končí nejbližším stánkem prodávajícím trdelníky.

Typicky to jsou také batůžkáři, kteří se snaží pojmout festival co nejvíc ekonomicky, a novináři, kteří už tři dny za sebou nosí to samé festivalové triko a po nocích smolí sloupky, v nichž soudí lidi podle jejich oblečení.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít