Hořící Paříž – příběh dvou ‚imigrantů‘

Francie má za sebou další vlnu nepokojů, které vyvolala policejní střelba na mladíka s imigrantskými kořeny. Národnost nebo vzezření mrtvého určitě hrály roli, ale celá věc je možná složitější. Podobné nepokoje mají vždy smutného hrdinu. Tentokrát jím byl Nahel Merzouk. V některých reportážích se ozývalo ještě jiné zřetelně „nefrancouzké“ jméno - Zartoshte Bakhtiari, i když jeho osobnost přitáhla pozornost jiných lidí a z jiných důvodů.

Komentář Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Na bezpečnost v ulicích francouzských měst dohlížejí desítky tisíc policistů. Nepokoje minulý týden vyvolala smrt mladíka zastřeleného při dopravní kontrole

Francie má za sebou další vlnu nepokojů | Foto: Juan Medina | Zdroj: Reuters

Zastřelený Nahel v řadě ohledů odpovídal typickému profilu „oběti“, ale možná i „pachatele“ – žil na předměstí velkého města, byl alžírského původu, nikdy nepoznal svého otce, brzy odpadl ze školy, a už stačil mít oplétačky s policií, i když trestán dosud nikdy nebyl.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Fingerland: Hořící Paříž – příběh dvou „imigrantů“

Policie jej zastavila, protože řídil silný vůz s cizí značkou a vypadal příliš mladě, a střílela prý proto, že se pokusil ujet a mohl ohrozit další lidi. Ti, kdo pak vyšli do ulic, tvrdí, že na bílého mladíka v dobré čtvrti by policie nikdy tak snadno nestřílela, a statistiky jim dávají za pravdu.

V některých médiích byl Marzouk představen jako „imigrant“, ale to není přesné, nedávní imigranti byli nanejvýš mezi výtržníky. On sám byl pravděpodobně francouzským občanem už v několikáté generaci, tak jako statisíce jiných Francouzů ze severoafrických rodin.

Dokud bude pokračovat ghettoizace, střety mladých s policií ve Francii neustanou, varuje emeritní profesor

Číst článek

Tito lidé přicházeli do země už od 50. let, někdy šlo o profrancouzské kolaboranty z války o nezávislost v Alžírsku, v jiných případech o gastarbeitery i z Maroka nebo Tuniska, kteří do Francie dorazili zcela legálně.

Potíž je, že se mnohým z nich nepodařilo zcela mentálně opustit své původní země, ale také obrazně vzato „dorazit do Francie“.

I kvůli rozhodnutím úřadů zůstali viset na půl cesty na předměstích, a nepodařilo se jim stát se „skutečnými Francouzi“ - a ani ostatní společnost nebyla ochotna je za ně uznat.

Je charakteristické, že kromě pouhého požitku z ničení nebo krádeží byla velká část útoků vedena proti symbolům státu nebo francouzství, což jsou nejen policejní stanice, ale i knihovny, školy, dokonce i sociální úřady. Je to možná násilný, ale přece jen vzkaz.

Alternativní scénář

Různí Francouzi slyšeli různé vzkazy a měli jiné recepty. V médiích se opakovaně objevoval muž, který říkal, že státní instituce jsou slabé, žádal tvrdší a rychlejší postihy, a mluvil o nutnosti skončit s „kulturou omluv“, která násilnosti jen podporuje.

‚Spravedlnost za Nahela, spravedlnost za Adamu.‘ I přes zákaz protestovalo v Paříži přes dva tisíce lidí

Číst článek

Nebyl to zástupce ultrapravice, ale třiatřicetiletý starosta městečka Neuilly-sur-Marne pár kilometrů od Paříže, kde se také zapalovaly automobily i veřejné budovy. Kromě tvrdých názorů mohlo zaujmout i jeho jméno - Zartoshte Bakhtiari.

Podle jména jde pravděpodobně o potomka íránských imigrantů, který si mohl dovolit vyslovit i mnohé jiné věci, které by jiným politikům neprošly.

Ve Francii žije poměrně velká íránská komunita, jejíž jádro tvoří uprchlíci před islámskou revolucí z roku 1979. (Případně může jít o potomka politických uprchlíků z Afghánistánu zhruba ve stejném období.) Nejtypičtěji to byli příslušníci střední třídy.

2:59

‚Bylo vidět, že nás chtějí zabít.‘ Výtržníci ve Francii jsou podle policisty dobře vybavení a organizovaní

Číst článek

Jejich začlenění do francouzské společnosti probíhalo jinak než u řady severoafrických přistěhovalců a stali se Francouzi rychleji a snáze, i když jejich jména nejsou méně exotická. Dorazili vzdělaní, neprošli žádnými předměstími a nepřinesli si pocit, že jsou nechtěnými dětmi republiky.

Ve Francii už řadu let experimentují s tím, jak změnit fungování sídlišť na předměstích s omezenými úspěchy. V podstatě jde o úkol, jak změnit špatný vzorec integrace, jaký je možné pozorovat na případu Nahela Merzouka, a přehodit ho na jiný, který by byl podobný příběhu starosty Bakhtiariho. O tomto muži ostatně možná ještě uslyšíme.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme