Když k tomu ale otec zakladatel přidá pohled do minulosti a na prognózy ekonomického vývoje, možná by trochu zneklidnět měl. Hnutí ANO vynesly k jeho dnešní síle a moci dvě okolnosti.

Zaprvé pocit tradičních politických stran, respektive nemalého množství jejich členů, že mejdan druhé poloviny minulého desetiletí bude trvat věčně - že je odkud brát a rozdávat, voličům i sobě.

A zadruhé následná skutečně dramatická a nekonečně dlouho ekonomická krize let 2009 - 2013, která iluzi trvale udržitelné moci dokonale rozmetala.

Trpělivost voličů

A teď by měl Andrej Babiš zpozornět. Česko se snad neřítí přímo do krize rozměrů takových, jako měla ta před deseti let, ale tučné časy zjevně končí, což předseda vlády už ví sám, takže jeho loňské sliby „napište si seznam, co potřebujete, já vám to pořídím“ už prošly lehkou proměnou na „nikdo vám nikdy nedal tolik jako já a teď musíme najít peníze“.

Tohle je pro ANO kritický moment. Díky ekonomickému cyklu, na nějž skutečně neměl Andrej Babiš žádný vliv, si jej jeho voliči spojují s obdobím hojnosti a neomezených možností - nebo aspoň neomezených slibů. A na téhle vlně úspěchu a optimismu se veze celé ANO.

Nikdy nepoznali vážnou politickou porážku. Nikdy se nedostali do situace, kdy se země řítí do vážných problémů. Deziluze mnoha voličů z období 2008 – 2013 sice ještě trvá, je ale jen otázkou času, kdy si najdou další cíl své nespokojenosti a nesplněných tužeb. Základní heslo ANO „bude líp“ je skutečně geniální, ale pouze pro jistý čas, tedy do chvíle, kdy najednou zase začne být hůř.

Poznala to ODS i ČSSD, které ještě v roce 2006 společně držely hlasy 67 procent voličů. O 11 let později to bylo pouhých 20 procent. Důvodů, proč se tak stalo, bylo jistě víc, ale mezi ty důležité patřila zcela jistě bezstarostná bohorovnost, s níž vystupovalo mnoho jejich lokálních politiků.

Andrej Babiš tenhle systém nazýval Palermem a možná, že to v některých ohledech nebyl tak nepřesný popis, pomineme-li, že sám Babiš byl nepostradatelnou součástí celého systému.

Stačilo pět let a ANO zcela nezadržitelně míří stejným směrem – jeho vlastní lidé se v městech a krajích chovají jako na dobytém území. Kolikrát ještě bude muset předseda vytáhnout argument „byl to bývalý člen ODS, který k nám nalezl, nevím, proč jsme ho brali”?

Převzato z Plusu

Mimochodem, takhle v neděli v pořadu Xaver Live mluvil Babiš o brněnském radním Jiřím Švachulovi, nyní ve vyšetřovací vazbě kvůli údajnému ovlivňování zakázek, ale možná se to bude hodit i v případě středočeské hejtmanky Jaroslavy Pokorné Jermanové. O Jaroslavu Faltýnkovi by zase mohl mluvit třeba jako o bývalém členu ČSSD, kterého přivedl do ANO bůhvíkdo.

Jsou to zatím jen jednotlivé příběhy, ale vzhledem k předváděnému apetitu předáků ANO můžeme čekat jen další a další. Trpělivost voličů není nekonečná, i když se zatím ANO mohlo spoléhat na téměř nekonečnou toleranci voličů natěšených na lepší zítřky.

Tvrdit, že už ANO míří směrem dolů, je předčasné. Stratégové Babiše by se ale už měli chystat na dobu, kdy začne znovu platit „ANO, lépe už bylo”.

Jindřich Šídlo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít