Nepochybně stojí za to ocenit Zbyňka Stanjuru za jeho velkolepé rétorické výkony během projednávání zákona, který má posloužit k zvyšování daní v příštím roce.

Komentář Praha 14:04 1. listopadu 2019 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Přesto se člověk nedokáže zbavit nejistého pocitu, jestli se předseda klubu poslanců ODS i zákonodárci z jiných opozičních stran chovají úplně odpovědně.

Přece je jasné, co svými časově náročnými, a tedy obstrukčními připomínkami sledují. Chtějí zdržet přijetí zákona, podle kterého se budou v příštím roce zvyšovat daně, a tím zároveň mohou překazit přijetí zákona o státním rozpočtu, který se zvýšenými příjmy už počítá.

Daně se podle právě projednávané normy mají zvýšit v ročním objemu o 15 nebo 20 miliard korun. Není to tedy závratná částka, která by stabilitu státních financí ohrozila. Ovšem těžko může země fungovat podle rozpočtu, který se nemůže opřít o platné zákony určující výši daňových sazeb.

Otázka pro předsedu Stanjuru tedy zní, jestli potyčka o pár desítek miliard stojí za to, aby byla správa České republiky zneschopněna tím, že bude fungovat podle rozpočtového provizoria. Zákon zvyšující daně bude určitě schválen, k tomu mají koaliční strany ve sněmovně dost poslanců, ovšem varianta provizoria reálně hrozí, pokud nebude zákon ve třetím čtení sněmovnou schválen do poloviny listopadu.

Univerzální prostředek na každou bolest

Na druhé straně má diverzní akce hlubší smysl. Zákon zvyšující daně je možné označit za nespravedlivý třeba tím, že zavádí něco na způsob sektorové daně pro pojišťovny. Také je možné zpochybnit argumenty, že zdražení tabáku a lihu má za hlavní cíl snížit konzumaci těchto škodlivých látek. Těžko stát přizná, že se jenom chce přiživit na těch, kdo si dobrovolně ničí zdraví.

Zvýšení poplatků na katastrálních úřadech zase otevírá otázku, jestli jsou katastry spíše službou veřejnosti, anebo výdělečnou činností. Tyto námitky jsou ovšem věcí postoje a nedá velkou práci vymyslet zase jiné protichůdné argumenty. Podstatné je něco jiného, a to samotný fakt zvyšování daní.

Zhruba ve třetině evropských zemí roste v letech po krizi daňová kvóta. K nepopulárnímu opatření spočívajícímu v tahání peněz z peněženek občanů sáhly státy, které se v krizi dostaly do rozpočtových potíží, v čele s Řeckem, Litvou a Lotyšskem.

Nutno upozornit, že jiné země jako například Maďarsko, Irsko nebo Itálie naopak daňovou zátěž snížily, aby umožnily místní ekonomice zotavení po egyptských ranách minulé krize, a přitom z výnosů prosperity snižovaly schodek.

Hospodařit se bude se schodkem 40 miliard, poslanci v úvodním kole schválili základní podobu rozpočtu

Číst článek

Pak jsou státy, kde se daňová kvóta zvyšuje automaticky, tedy tím, jak byl nastaven daňový systém. Do této kategorie patří Polsko, Slovensko a Česko. Pomáhá jim v tom například studená progrese, která vychází z pravidla, že při zvyšování příjmů člověk podléhá stále vyšší sazbě.

Proto se od roku 2014 do loňska zvýšila daňová kvóta v Česku podle Eurostatu o 2,3 procenta na úroveň 36,2 procenta hrubého domácího produktu. To je v Evropě pátý nejhorší výsledek.

Podle ministerstva financí rostla kvóta i letos a jinak tomu nebude ani v příštím roce. Bývá běžné, že vlády kompenzují studenou progresi snížením sazeb, ovšem Česko teď dělá opak a sazby v určitých oblastech naopak zvyšuje. Zvýšení daní je univerzální prostředek na každou bolest, říká vláda předložením sporného zákona. Tím si ovšem takřka vynucuje razantní odpověď od opozice, která z pozice zdravého rozumu připomíná, že tomu tak vždy být nemusí. Poslanci ODS a dalších stran mají na své sáhodlouhé projevy právo.    

Autor je komentátor serveru Echo24

Petr Holub Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít