Lampedusa na migrační dálnici

Italský ostrůvek Lampedusa je dnes po celé Evropě známý jako jeden z prvních cílů pro běžence připlouvající po moři z Afriky, a to už od poloviny 90. let. Jeho jméno se stalo téměř symbolem problému ilegální migrace, pro který Evropa marně hledá řešení.

Komentář Řím Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Na začátku srpna zachránila španělská nezisková organizace 194 uprchlíků u ostrova Lampedusa

Na začátku srpna zachránila španělská nezisková organizace 194 uprchlíků u ostrova Lampedusa | Zdroj: Profimedia

Ostrov měří pouhých 20 čtverečních kilometrů a představuje jeden z nejjižnějších bodů Evropy. Leží vlastně blíže k africkým než k evropským břehům, což z něj činí ideální místo k vylodění pro utečence plavící se z Libye či Tuniska, vzdáleného jen něco málo přes sto kilometrů.

Přehrát

00:00 / 00:00

Veronika Lefrancois: Lampedusa na migrační dálnici

Nicméně dříve, než se Lampedusa nechvalně proslavila jako útočiště pro zoufalé uprchlíky, její název vyvolával jiné emoce. Například pro znalce italské literatury a filmografie je spojen se slavným románem Gepard spisovatele Giuseppe Tomasi di Lampedusa, který dal námět k neméně slavnému stejnojmennému filmu Lucchina Viscontiho.

Tomasi di Lampedusa pocházel ze starobylého sicilského rodu, který od 17. století nesl titul princů z Lampedusy.

Zhruba 6000 obyvatel tohoto ostrova dnes žije z cestovního ruchu nebo z rybaření. Se svým tyrkysovým mořem, bílými plážemi i nočními diskotékami Lampedusa po léta přitahuje milovníky slunce a podmořského potápění.

Protesty ostrovanů

A ačkoliv v posledních týdnech a měsících rekordní množství běženců z Afriky převýšilo počet samotných Lampedusanů, všichni turisté o ostrov překvapivě neztratili zájem. Pláže, hotely i restaurace jsou relativně plné, i když se oproti loňskému roku počty rekreantů mírně snížily.

Život na Lampeduse je totiž organizován tak, že se turisté a migranti navzájem nepotkávají. První přiletí letadlem anebo výletní lodí a odeberou se do hotelu, zatímco druzí se vylodí z bárky a jsou hned expedováni do přeplněného uprchlického centra uprostřed ostrova, odkud nesmějí vycházet.

Obyvatelé Lampedusy jsou však už ze situace s neutuchajícím přílivem běženců unavení a mají pocit, že je stát i Evropa ponechávají na pospas osudu. Když před pár dny premiérka Meloniová a šéfka Evropské komise von der Leyenová navštívily ostrov, setkaly se s protesty frustrovaných ostrovanů.

Lidé poukazovali i na to, že obě státnice vůbec neviděly reálnou situaci – kvůli jejich příjezdu byla celá plocha kolem uprchlického centra vzorně uklizená a migranti z velké části odeslaní do jiných center v Itálii. Přitom ještě den před návštěvou tu vládl naprostý chaos, způsobený novými příjezdy běženců, jejichž čísla zdaleka převyšují kapacitu centra.

S ilegální migrací jsou spojené i další problémy. Lampedusané například upozorňují na to, že bárky, na kterých migranti připlouvají, zůstávají ležet opuštěné na pobřeží. Tato často železná vratká plavidla se u břehů ostrova hromadí, rezavějí, zamořují životní prostředí a blokují rybářům výjezd z přístavu.

Obyvatelé Lampedusy se k uprchlíkům dosud chovali poměrně solidárně, a byli za to dokonce v roce 2011 navrženi na Nobelovu cenu míru. Dnes se tu člověk setká s protichůdnými reakcemi: na jednu stranu je slyšet silná protimigrační rétorika, na straně druhé projevy soucitu s nešťastnými ztroskotanci. Zaznívají však i rezignované hlasy, že na tuto krizi možná žádné zázračné řešení neexistuje.

Autorka je publicistka

Veronika Lefrancois Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme