Záchrana vzdělávání po koronaviru se nekoná. Je to barbarství
Návratem dětí do škol se nevrací vzdělávání do kolejí, z nichž ho vloni 11. března vyhodila epidemie koronaviru. Ty koleje už totiž neexistují. To je jedna jistota pro učitele i děti. Druhá pak, že pro končící vládu školství nikdy nebylo aspoň tak důležité jako průmysl nebo skiaerály. Navzdory všem řečem o prioritě.
Právě proto se středoškoláci vrátí s testováním a rouškami do škol o týden později než hosté zahrádek de facto bez testů a bez respirátorů. Ale to je jen detail, stejně jako nápad zrušit rotační výuku na základních školách, což především pro ředitele znamená stát se ještě více zásobovači, epidemiology, hasiči problémů, hygieniky i psychology…
Česko nezvládlo pandemii obecně, počty obětí jsou neuvěřitelné. Školy byly od loňského března zavřené nejdéle nejen ve srovnání se všemi sousedními zeměmi.
Mnohem lepší byli pochopitelně vzdělávací šampióni ve Finsku a Estonsku, ale třeba i Francie upřela svým dětem školu jen na 105 dní, kdežto v Česko byly školy zavřené částečně nebo úplně 323 dnů.
Prohloubily se už tak nebezpečné rozdíly ve vzdělávání: z průzkumu ministerstva školství mezi řediteli plyne, že se distanční výuky vůbec nezúčastnilo něco přes 11 tisíc dětí. Je to sice jen asi 1 procento ze všech školáků, ale podle expertů je to jen špička ledovce a nejvíce se to dotklo zase dětí z Ústeckého a Karlovarského kraje.
Celkové škody na vzdělání – ty současné a hlavně budoucí – byly vyčísleny a jsou obrovské.
Výjimečný příští školní rok
Británie, Nizozemsko i další státy se teď chystají do vzdělávání investovat z evropských peněz i vlastních rozpočtů desítky miliard na doučování a další způsoby nápravy koronavirových škod. České ministerstvo školství má na doučování na příští dva až tři roky nachystaných 250 milionů korun.
A Česko nemíní upřednostnit vzdělání ani v případě, když peníze má – řeč je o 190 evropských miliardách z Národního fondu obnovy.
Sociolog Daniel Prokop a ekonom Štěpán Jurajda upozornili v poznámkách k návrhu, že peníze na obnovu pandemií silně zasaženého základního, předškolního i středoškolského vzdělávání jsou zcela nedostatečné.
Nemíří jich dost na jednodušší podporu škol s vyšším počtem vyloučených lokalit, to navrhují zvýšit z 1,5 až na 5 miliard, na doučování a letní tábory – zdvojnásobit na 3 miliardy, na posílení předškolního vzdělávání znevýhodněných dětí, protože právě to má prokazatelně obrovskou návratnost, ani na další pomoc.
Jak Prokop s Jurajdou shrnují: „Na investice do základního vzdělávání dáváme v návrhu méně než na železniční přejezdy a protihlukové zábrany.“
Ředitele, učitele, děti i jejich rodiče čeká přitom výjimečný příští školní rok, protože budou muset poskládat vědomosti, vztahy i motivace rozbité v tomto roce covidovém. Vládu to nezajímá.
Francouzský filozof Bernard-Henri Lévy v eseji Virus, ze kterého šílíme píše: „Náš vztah ke starým lidem, kteří vegetovali opuštění v domovech pro seniory, je další výraz našeho barbarství.“
Náš vztah k dětem a mladým lidem, jimž jsme nezodpovědně odepřeli část vzdělání a nemyslíme na nápravu, nelze nazvat jinak. I to je barbarství.
Autor je šéfredaktor Českého rozhlasu Plus
Rušení poboček úřadu práce je další komunikační chyba vlády
Petr Šabata
Máslo do každé rodiny
Julie Hrstková
Jaký Trump a Harrisová? Je tu Kemi Badenochová!
Jan Fingerland
Výročí 17. listopadu 1989? Musíme si znovu a znovu procházet ztrácením a nalézáním svobody
Martin Fendrych