Platové poměry a férové naladění lidu
Platy politiků jsou vděčné populistické téma. V představách lidu jejich horentní výše vyvolává vlny nenávisti – protože politik vlastně nic nedělá, rozhoduje špatně a vyšší ohodnocení si rozhodně nezaslouží (výjimky potvrzují pravidlo). Politici zas nabízejí lidu svou skromnost a vstřícnost, a zmrazují si své platy, jakmile se zhorší ekonomická situace. Tak je možné lidu ukázat politickou solidaritu. Platy politiků, to je nekonečná lidová zábava.
Populistická hra na spravedlnost a hodné politiky má ale i své širší souvislosti. S nastavením platů zákonodárců a reprezentantů státu mají problém všude na světě – a všude se probírá, jak vysoké mají být ve srovnání s celostátním průměrem.
Ty české nejsou podle mezinárodního srovnání nejvyšší, ale ani nejnižší. Držíme zkrátka vyvážený střed, tedy pokud jde o platy zákonodárců.
A jak je to jinde?
V Česku mluvíme o 2,3 násobku průměrného platu, v Německu a Rakousku je to trojnásobek, podobně v Polsku mají poslanci trojnásobek průměrného platu v zemi. V Dánsku pouze dvojnásobek, ve Španělsku dokonce jen 1,7 násobku.
Nejvyšší násobek průměru, pětinásobek, ukazuje mezinárodní srovnání u poslanců v Itálii. Nejlépe odměňovaného premiéra má pro změnu Maďarsko – předseda maďarské vlády bere téměř patnáctinásobek průměrného platu ve své zemi. Český premiér má se svými 270 tisíci korun, tedy 6,5 násobkem českého průměru, v rámci Evropy osmý nejvyšší poměr k běžnému průměru v dané státu.
Růst platů soudců? ‚Není to dostatečné,‘ míní expert Preuss a varuje před právním chaosem
Číst článek
V Británii je to bez náhrad necelý trojnásobek národního průměru, s náhradami pětinásobek. Tradiční nízký poměr mají skandinávské země, ale i Francie nebo Belgie a už zmiňované Španělsko. O sto tisíc méně než český premiér má šéfka italské vlády, paradoxně méně než její poslanci.
Češi velmi oceňují také hlavu svého státu. Zatímco německý prezident dostává čtyřnásobek platového průměru, český prezident hned sedminásobek. Pravda, na Orbánovo platové vyvýšení nad ostatní to zdaleka nedosahuje, ale leccos to přece jen naznačuje.
Přinejmenším míru adorace prezidenta nebo vyzdvihování na národní či státní piedestal, které jsou čeští voliči schopni akceptovat.
Sněmovna podpořila novelu, která by zvýšila platy vrcholných politiků téměř o sedm procent
Číst článek
Možná, že spíš než o míře valorizace platů politiků v dobrých a zlých dobách, by se poslanci měli bavit právě o dobře zvoleném poměru k průměrným příjmům. Ten, jak se ukázalo výše z evropského srovnání, odpovídá historické politicko-ekonomické mentalitě.
Je otázka, jestli se ta česká už neposunula trochu blíž k úspornějšímu naladění Skandinávců, naopak se jen těžko rozběhne směrem k opulentnímu orbánovskému nadstandardu.
Nejsilnější opoziční strana ANO, která v Evropském parlamentu sdílí s Orbánovými lidmi frakci Patrioti pro Evropu, v tomto svůj velký politický vzor následovat určitě nebude, tedy zatím určitě ne.
Po 35 letech demokratického politického provozu je snad už dostatečně zřejmě, že výše platů má nulový vliv na úplatnost či neúplatnost politiků.
A možná si nakonec sedlo i to, že dvojnásobek a trojnásobek průměrného platu je v politice skoro všude v Evropě považován za fér. Tak tedy zafixovat jeden poměr a měnit platy politiků jen s růstem platového průměru.
Nic složitého, stačilo se zeptat.
Autor je komentátor časopisu Euro
Muskovo psí šetření
Tereza Zavadilová
Dávky, dálnice, platy. Těžko chtít před volbami jiný rozpočet
Petr Holub
Nájmy se šplhají nahoru, vládu už ale bydlení nezajímá
Apolena Rychlíková
Fico si nejdřív počkal na čínské investice a pak jel do Číny. Poučil se z Česka
Luboš Palata