Překonat trauma

„Pojďme společně změnit historii tak, aby se srpen 1968 už nikdy neopakoval. Ani na Ukrajině.“ Tyhle dvě věty zazní na youtube v závěru třicetivteřinového videa, ve kterém hlasatelka oznamuje, že armády Varšavské smlouvy překročily bez vědomí prezidenta hranice a Československo tak čelí nevídané agresi, které neustoupí.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Alexander Dubček v roce 1968

Alexander Dubček v roce 1968 | Zdroj: Fotobanka Profimedia

Video s titulkem, že je to o „událostech, které se bohužel nikdy nestaly“, tam vloni, k 55. výročí sovětské okupace, umístila iniciativa Dárek pro Putina. „Dárek“ v podobě zbraní, které tato iniciativa shání, aby se Ukrajina měla čím bránit.

Přehrát

00:00 / 00:00

Lída Rakušanová: Překonat trauma

Ony „událostí, které se bohužel nikdy nestaly“, se ovšem netýkají jen sovětské okupace Československa v osmašedesátém. Snad ještě víc traumatizující musela být situace v roce 1938, kdy Hitlerovo Německo stupňovalo své agresivní požadavky vůči Československu natolik, že vláda Edvarda Beneše vyhlásila 23. září téhož roku všeobecnou mobilizaci.

Na válku bylo tou dobou Československo už perfektně připraveno: na svých hranicích vybudovalo obranný systém dělostřeleckých tvrzí, bunkrů a kulometných pevnůstek. Československá armáda platila za jednu z nejlépe vyzbrojených armád v Evropě.

Psychická odolnost

Především měla ale k dispozici vojáky odhodlané Hitlerovi neustoupit. Všeobecná mobilizace byla 23. září vyhlášena po desáté večer a první záložáci se u svých útvarů hlásili už za hodinu poté. Do milionové armády narukovalo, navzdory zákazu ze strany sudetoněmeckého pohlavára Konráda Henleina, i na 40 procent sudetských Němců.

51:24

Srpen 1968 byl šok, zlom a přerušení nadějí. ‚Pohled sovětské strany zůstává bílým místem,‘ říká historik

Číst článek

Když prezident Beneš podepsal o týden později v Mnichově kapitulaci, odůvodňoval to šokovaným vojákům a generálům, kteří měli v očích slzy vzteku, že nás zradili spojenci.

V srpnu 1968, kdy ruské tanky převálcovaly naději na svobodnější  život, už na pomoc zvenčí nikdo nečekal. Tím horší bylo ale celonárodní trauma poté, co Alexander Dubček v Moskvě na celé čáře kapituloval.

Neurovědci v posledních letech zjišťují, že traumata jsou zřejmě transgenerační. Traumatické zkušenosti se nevědomky předávají z generace na generaci. Traumatologickými syndromy, depresemi, strachem nebo stresem mohou tedy trpět nejen lidé, kteří trauma sami zažili, ale i jejich děti a vnuci.

Následky ale mohou být i pozitivní, a to směrem k větší psychické odolnosti. Jinými slovy, traumat se lze zbavit. Konkrétně třeba tím, že budeme usilovat o to, aby se srpen 68 už nikdy neopakoval. Na Ukrajině je k tomu příležitost právě teď.

Autorka je komentátorka Českého rozhlasu

Lída Rakušanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme