Překonat trauma
„Pojďme společně změnit historii tak, aby se srpen 1968 už nikdy neopakoval. Ani na Ukrajině.“ Tyhle dvě věty zazní na youtube v závěru třicetivteřinového videa, ve kterém hlasatelka oznamuje, že armády Varšavské smlouvy překročily bez vědomí prezidenta hranice a Československo tak čelí nevídané agresi, které neustoupí.
Video s titulkem, že je to o „událostech, které se bohužel nikdy nestaly“, tam vloni, k 55. výročí sovětské okupace, umístila iniciativa Dárek pro Putina. „Dárek“ v podobě zbraní, které tato iniciativa shání, aby se Ukrajina měla čím bránit.
Ony „událostí, které se bohužel nikdy nestaly“, se ovšem netýkají jen sovětské okupace Československa v osmašedesátém. Snad ještě víc traumatizující musela být situace v roce 1938, kdy Hitlerovo Německo stupňovalo své agresivní požadavky vůči Československu natolik, že vláda Edvarda Beneše vyhlásila 23. září téhož roku všeobecnou mobilizaci.
Na válku bylo tou dobou Československo už perfektně připraveno: na svých hranicích vybudovalo obranný systém dělostřeleckých tvrzí, bunkrů a kulometných pevnůstek. Československá armáda platila za jednu z nejlépe vyzbrojených armád v Evropě.
Psychická odolnost
Především měla ale k dispozici vojáky odhodlané Hitlerovi neustoupit. Všeobecná mobilizace byla 23. září vyhlášena po desáté večer a první záložáci se u svých útvarů hlásili už za hodinu poté. Do milionové armády narukovalo, navzdory zákazu ze strany sudetoněmeckého pohlavára Konráda Henleina, i na 40 procent sudetských Němců.
Srpen 1968 byl šok, zlom a přerušení nadějí. ‚Pohled sovětské strany zůstává bílým místem,‘ říká historik
Číst článek
Když prezident Beneš podepsal o týden později v Mnichově kapitulaci, odůvodňoval to šokovaným vojákům a generálům, kteří měli v očích slzy vzteku, že nás zradili spojenci.
V srpnu 1968, kdy ruské tanky převálcovaly naději na svobodnější život, už na pomoc zvenčí nikdo nečekal. Tím horší bylo ale celonárodní trauma poté, co Alexander Dubček v Moskvě na celé čáře kapituloval.
Neurovědci v posledních letech zjišťují, že traumata jsou zřejmě transgenerační. Traumatické zkušenosti se nevědomky předávají z generace na generaci. Traumatologickými syndromy, depresemi, strachem nebo stresem mohou tedy trpět nejen lidé, kteří trauma sami zažili, ale i jejich děti a vnuci.
Následky ale mohou být i pozitivní, a to směrem k větší psychické odolnosti. Jinými slovy, traumat se lze zbavit. Konkrétně třeba tím, že budeme usilovat o to, aby se srpen 68 už nikdy neopakoval. Na Ukrajině je k tomu příležitost právě teď.
Autorka je komentátorka Českého rozhlasu
Mrtvý muž jako zdroj příjmů, to je ruská realita
Alexandr Mitrofanov
O budoucnosti by měli rozhodovat mladí politici
Kateřina Perknerová
V Íránu se něco stalo
Jan Fingerland
Platové poměry a férové naladění lidu
Petr Fischer