Nad ránem vtrhli do liduprázdné budovy sovětští vojáci – z propagandistických důvodů potřebovali najít sklad zbraní, které by mohli později vydávat za „výzbroj kontrarevolucionářů“.
V srpnu 1968, kdy ruské tanky převálcovaly naději na svobodnější život, už na pomoc zvenčí nikdo nečekal. Tím horší bylo ale celonárodní trauma poté, co Dubček v Moskvě na celé čáře kapituloval.
Mimořádné vysílání tehdejšího Československého rozhlasu začalo necelé dvě hodiny po půlnoci z 20. na 21. srpna 1968. Rozhlas tehdy nejprve burcoval lidi, z nichž mnozí samozřejmě poklidně spali.
„Probudila mě kolegyně, utíkal jsem do Rozhlasu. Z paměti mi nevymizí hukot letadel letících bez světel temnou nocí nízko nad střechami," říká pro Český rozhlas Dvojka tehdejší redaktor Ondřej Neff.
Události srpna 1968 si v Praze ve Vinohradské ulici před budovou Českého rozhlasu připomněli nejvyšší ústavní činitelé v čele s prezidentem Petrem Pavlem.
„Mladým lidem, kteří rok 1968 nezažili, doporučuji zhlédnout filmové týdeníky o invazi, které jsou velmi autentické,“ říká filozof Václav Němec pro Český rozhlas Plus.
Politika zaměřená zjevně proti zájmům jiných zemí je podle něj nepřípustná. „Na tyto hrábě nyní šlapou vůdčí země Západu,“ prohlásil šéf Kremlu. O válce na Ukrajině se v této souvislosti nezmínil.
Praha||Mikuláš Kroupa, Miloslav Lubas, Barbora Šťastná|Historie|Příběhy 20. století
Osmnáctiletý Karel Kovařovic se v srpnu 1968 pokusil zachránit raněného a sám byl dvakrát postřelen. Dvaadvacetiletý Miroslav Jeník se svým bratrem vytáhli z požáru zraněnou ženu.
Navzdory snaze okupantů o přerušení vysílání se ho podařilo pracovníkům rozhlasu udržet. Když se pražský rozhlas 21. srpna na pár minut odmlčel, převzalo vysílání plzeňské studio.
17. srpna 1968 odletěla z Prahy rumunská delegace, která ujistila Československo o svém přátelství a podpoře. V té době všichni doufali, že vojenský zásah ze strany Moskvy nepřijde.
Dokumentaristka Helena Třeštíková říká, že Dubček rozhodně nebyl hrdina. Robert Kirchhoff, režisér a autor filmu Všichni lidé budou bratři, ale upozorňuje, že politik měl malý manévrovací prostor.
„Četl jsem knihu Od mikrofonu k posluchačům a měl pocit, že to je polovina synopse k filmu, kterou mi někdo dává,“ popisuje Mádl první impuls k natáčení.
Praha||František Vrba, Mikuláš Kroupa, Martin Kroupa|Historie|Příběhy 20. století
Pražský arcibiskup Jan Graubner za komunismu pořádal na Valašsku oblíbené a hojně navštěvované křesťanské diskotéky, šířil samizdaty, Chartu 77 ale nepodepsal.
Co si mohou odvodit kremlologové z oslav 9. května? Že novými hrdiny Kremlu jsou lidé, kteří deportovali lidi a opozici a aktivně podíleli na okupaci spojenecké země.
Ještě nedávno to bylo téma, které historici opomíjeli. O invazi vojsk 21. srpna 1968 a o následném odchodu sovětských vojsk z Československa v roce 1991 vznikla celá řada prací. Co ale bylo mezi tím?
21. srpen se mezi nejdůležitější data zapsal hned dvakrát. Zatímco v roce 1968 přivezly „bratrskou pomoc“ tanky Varšavské smlouvy, o rok později už stříleli do demonstrantů domácí síly.
Profesor Miroslav Šik je u nás i v cizině uznávaný architekt a pedagog. Vypráví ale o svých rodičích, o bratrovi Jiřím, o tom, co pro něho znamenala emigrace a jak obtížně se s ní vyrovnával.
„Vojenská okupace Československa je důsledkem dohody mezi USA a SSSR. Moskva ztratí zásahem jakékoliv morální právo kritizovat Američany za to, co dělají ve Vietnamu,“ odvysílal záhřebský rozhlas.
Grospič vystoupení označil za nešťastné, vstup vojsk Varšavské smlouvy podle něj byl špatný. „Mé nešťastné vyjádření tak nebylo myšleno,“ řekl v úterý na tiskové konferenci.
Slavné fotky Josefa Koudelky ze srpna 1968 teď vystavují na festivalu v Bretani. Světoznámý fotograf nechal všechny své snímky zvětšit do formátu, v jakém ještě nikdy nebyly vystavené.
Překvapit to nemohlo nikoho. Už předloni vyšel v době návštěvy českého prezidenta článek na webu ruské armádní televize, že by mělo být někdejší Československo vděčné SSSR za invazi roku 1968.
Akce na potlačení protestu se kromě policie zúčastnili příslušníci armády i Lidových milic. Proti demonstrujícím použili obušky a požární stříkačky a jen v Praze bylo zadrženo a předvedeno 176 osob.
Vysílání se snažil udržet za každou cenu, vyjednáváním i výhrůžkami. S nastupující normalizací musel Karel Lánský z rozhlasu odejít podobně jako další, kteří vytvářeli srpnové vysílání.