Co nám zůstalo z předvolební kampaně?
„Odporná a asi nejhorší v novodobé české historii.“ Tak zhodnotil prezidentskou volební kampaň premiér Petr Fiala (ODS). Bohužel je mu třeba dát za pravdu. Jednotlivá témata nebyla v kampani nastolována proto, aby kandidáti diskutovali o jejich řešení, ale aby vyvolala co nejsilnější negativní vášně, především strach.
Obsah kampaně neurčovala společenská poptávka ani média, ale marketingové týmy, přičemž Babišův tým vyvolávání strachu obhajoval tím, že taková témata – podle jejich průzkumů – prý lidé požadují.
Ale ani většina komentářů neřešila věcný obsah předvolební kampaně, ale naopak obratnost v manipulaci s veřejným míněním, a oceňovala taktické tahy marketérů bez ohledu na jejich dopady do společnosti.
Některá média se sice snažila pravdivost tvrzení jednotlivých kandidátů ověřovat, za což si zaslouží ocenění, ovšem dopad takové racionální korekce bohužel nebyl zdaleka tak silný jako emoce, které lži vyvolávaly.
Kromě lží a špíny prohloubila kampaň i zmatek ohledně toho, koho si vlastně volíme. Spektakulární průběh kampaně uváděl zahraniční pozorovatele – aspoň ty z Evropy – v úžas. „Vzhledem k četným televizním duelům se člověk cítí spíše jako u výběru superstar,“ napsal jeden německý list.
Rekordní volební účast také potvrdila, že do osoby prezidenta vkládáme neopodstatněně velké a zcela nereálné očekávání. Vrcholem snahy komerčních médií vyjít vstříc poptávce po všemocném vládci byla debata na TV Nova, která mohla budit dojem, že volíme premiéra kombinovaného s ministrem financí. I s touto potřebou spasitele se nyní, když jsme si nového prezidenta zvolili, budeme muset nějak vyrovnat.
‚Jezulátko nezabralo.‘ Babišovi se nepodařilo získat věřící voliče, v katolických oblastech s Pavlem prohrál
Číst článek
Za to, že kampaň nabrala tento směr, nese samozřejmě odpovědnost Andrej Babiš, který po skončení prvního kola vsadil na mobilizaci všemi prostředky, čímž aktivizoval nejen své příznivce, ale i odpůrce. Nakonec to zřejmě došlo i jemu samotnému a poslední debata na TV Nova – již poněkud nadbytečná – byla překvapivě smířlivá.
Agresivní styl
Ačkoli otázky, kterým oba kandidáti v médiích čelili, se týkaly spíše praktických nebo technických problémů, nakonec paradoxně sehrála významnou roli i spirituální témata, což je u tak bezbožného národa dost překvapivé.
To, že oba kandidáti navštívili Bohoslužbu za vlast v katedrále sv. Víta, kterou přenášela Česká televize, lze pokládat za povinnost, ovšem Andrej Babiš projevil značnou vynalézavost ve snaze zapůsobit na křesťansky založené voliče.
Nejdříve přesvědčoval všechny televizní diváky, jak moc chce vidět Pražské Jezulátko, ovšem vrcholem jeho duchovního prozření bylo nečekané obrácení v postoji k účasti v debatě České televize, které mu údajně vnuknul svým kázáním sám pražský arcibiskup Jan Graubner. Ovšem přiznáním své záliby v horoskopech a vědmách potvrdil Babiš starou pravdu, že národ, který v nic nevěří, uvěří čemukoli.
Díky Babišově kampani má Petr Pavel silný mandát, řekl ve speciálu Radiožurnálu Vondráček
Číst článek
Ačkoli se voliči Petra Pavla mohou utěšovat tím, že pravda zvítězila, množství lží, které se na nás během kampaně valilo, nemohlo neušpinit nás všechny. S tím se budeme muset nějak vypořádat.
V době polarizace společnosti a všeobecné absence pozitivních perspektiv se těžko může odněkud vynořit respektovaná autorita, která by nám nabídla nějakou smysluplnou perspektivu, jako to uměl třeba bývalý prezident Václav Havel.
Naštěstí ne všichni – včetně osoby vítězného kandidáta – na agresivní styl politického marketinku přistoupili, což vzbuzuje naději ve zdravé instinkty aspoň části české společnosti.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Trumpova chybějící duše
Eduard Freisler
Vycentrování stran provázejí personální ztráty
Lukáš Jelínek
Digitalizaci nepřinesou ani dredy, ani lidovci. Spíš normální fungování státní správy
Julie Hrstková
Vládu Petra Fialy začaly dobíhat její vlastní rozpočtové triky
Petr Šabata