Jde o osobnost s velkými zkušenostmi, slyšíme uznalá slova z různých stran. Více méně nadbytečně, neboť o rozsáhlé působnosti Mirka Topolánka v nejvyšší politice nevědí tak akorát prvovoliči.

Komentář Praha 19:45 6. listopadu 2017 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Ostatní ovšem ano a poměrně důkladně. O jeho poněkud nečekaném zvolení historicky druhým předsedou ODS roku 2002, se slavným a původně veřejnosti neurčeným komentářem svého předchůdce Václava Klause („falešný a prázdný Topol“). O řadě zbrklých a často nevkusných prohlášení, včetně zdviženého prostředníčku ve sněmovně, o nudistické fotografii z mejdanu u Berlusconiho. O dvojnásobném premiérství (až druhá vláda ale dostala důvěru sněmovny, a to teprve když sál opustili dva sociální demokraté Melčák a Pohanka).

Z šéfování vládě jej roku 2009 „sestřelil“ Jiří Paroubek, veden klamnou vidinou vítězství v předčasných volbách.  

A také ovšem víme o pevném poutu s lobbistou Markem Dalíkem, vrcholící jednak dovolenou v Monte Argentariu s plejádou ministrů, podnikatelů a manažerů státních firem, a hlavně korupční velekauzou Pandur, za níž kamarád Dalík právě nastoupil pětiletý trest. A z níž Topolánek vyšel bez poskvrnky, což působí dost nespravedlivě. 

Proti komu vlastně? 

A vůbec o lecčem dalším, co před očima značné části veřejnosti skládalo obraz Mirka Topolánka coby provozovatele klientelistické politiky. Jemuž ovšem zároveň nešlo upřít určité charisma a okřídlený „tah na branku“. 

Ohláška prezidentské kandidatury je překvapivá, ale když se nad ní zamyslíme, zase ne zcela nelogická. Pokud bychom ovšem považovali Topolánka ani ne za soupeře Miloše Zemana, jako těch, kteří jej mohou nejvíc ohrožovat – Jiřího Drahoše a Michala Horáčka. Jimž může starý politický harcovník jistě odebrat část hlasů. 

Czernin: Topolánek mi slíbil, že neomilostní Dalíka, tak jsem mu to podepsal

Číst článek

Dokonce by se dalo domýšlet, že je Topolánkovo vkročení do prezidentského klání čistě účelové s cílem pomoci Zemanovi, případně jeho hradním spolupracovníkům. Neboť také Topolánek má kontakty s postsovětským petrochemickým průmyslem. 

Ale fantazírování není na místě. Mirek Topolánek prostě, byť na poslední chvíli, usoudil, že by byl tím pravým na post prezidenta České republiky. Mimo jiné coby už třetí expremiér v řadě. Značná část veřejnosti se ale ohlíží spíš po někom doposud zcela mimo politiku a politické obchody. 

Ondřej Konrád Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít