Covidové éra tak trochu připomíná orloj – postupně se jeden stát za druhým ocitá z nějakého důvodu v popředí pozornosti. Teď je na řadě Rakousko, a to hned z několika důvodů. Zaprvé proto, že u našich sousedů je situace nadmíru špatná, dokonce o trochu horší než v Česku, a to je v současných evropských standardech co říci. Za druhé, Schallenbergova vláda rozhodla jako první o novém zavedení lockdownu.

Komentář Praha 6:33 23. listopadu 2021 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Dále, rakouská opatření vyvolala obrovský protitlak, na dvou demonstracích se sešly desítky tisíc lidí, kteří proti covidové politice protestovali, a to dost divoce. Za čtvrté, Rakousko jako první v Evropě zřejmě zavede povinné očkování.

A to souvisí s pátým bodem, totiž skutečností, že proočkovanost je u našich bývalých krajanů relativně nízká, což možná vedlo k neradostným číslům, jež tamní nemocnice hlásí.

V západních médiích se opakovaně objevila formulace, že Rakousko jako „první západní země opět zavádí lockdown“. Rakousko tedy bylo vnímáno coby člen pomyslné západní poloviny kontinentu, ačkoli donedávna by v souvislosti s epidemií covidu bylo logičtější dělení na severní a jižní Evropu.

V německojazyčném tisku, včetně švýcarského, se zas Rakousko často chápe jako jedna z německojazyčných zemí, snad spojených určitým způsobem uvažování. Je pravda, že i ve Švýcarsku ještě přinejmenším před týdnem byla asi třetina lidí bez první dávky, což je podobné jako v Bavorsku nebo Rakousku.

V novoněmeckém žargonu se používá pojem Querdenker, člověk myslící nekonformně, v kritickém slova smyslu ale spíš podivín, který zastává nepodložené a za každou cenu alternativní názory na věci, kterým nerozumí.

Mnozí z jinak myslících se shromáždili právě na zmíněných vídeňských demonstracích. Politicky se tam nejvíce profilovala krajně pravicová Svobodná strana Rakouska, a paradoxně se odpůrci očkování, případně povinného očkování a lockdownu označovali za novodobé Židy a kancléře Schallenberga přirovnávali k Mengelemu. Když už bychom považovali Rakousko za především německojazyčnou zemi, pak zrovna tam takový argument zní ještě o něco pitoměji než u nás.

Habsburský anarchismus

Na demonstracích se prý objevily i symboly starého mocnářství, což je rovněž podivuhodná historická reference, tak liberální časy to za Franze Josefa také nebyly, ale s odstupu více než století to asi není vidět. Z českého hlediska ale má ale tento poukaz něco navíc.

Při pohledu na dění v Rakousku se zdá, že spíš než srovnávat tamní situaci s imaginární „západní Evropou“ nebo vysvětlovat věci příslušností k německojazyčné oblasti, by bylo na místě vnímat věci prostřednictvím našeho společného historického a mentálního dědictví.

I naše anarchistické postoje v otázce očkování a lockdownů, případně řádné nošení roušek, mají asi kořeny v časech, kdy jsme ještě byli poddanými stejného císaře. Stejně jako přesvědčení, že vláda je určitě složena ze samých pitomců, kteří ničemu nerozumí, a občan se může či musí zařídit podle sebe.

Vláda má možná zas menší skrupule překračovat určité hranice, i když v Rakousích má pár desítek let demokratické zkušenosti navíc. Další zemí, která chystá povinné očkování, je pro změnu Maďarsko. Je to náhoda? Asi ne.  

Česko i Rakousko vykazují velmi podobná čísla čerstvě nakažených, stejně jako Slovensko. Obojí vynikne ve srovnání s jinými našimi sousedy, Polskem i Německem, kde jsou údaje méně než poloviční. Tento historický exkurs má možná i prognostickou hodnotu. Co se děje teď v Rakousku, nás asi brzy čeká také – ve všech ohledech.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít