Rakousku je ouzko. Takže nám bude také
Covidové éra tak trochu připomíná orloj – postupně se jeden stát za druhým ocitá z nějakého důvodu v popředí pozornosti. Teď je na řadě Rakousko, a to hned z několika důvodů. Zaprvé proto, že u našich sousedů je situace nadmíru špatná, dokonce o trochu horší než v Česku, a to je v současných evropských standardech co říci. Za druhé, Schallenbergova vláda rozhodla jako první o novém zavedení lockdownu.
Dále, rakouská opatření vyvolala obrovský protitlak, na dvou demonstracích se sešly desítky tisíc lidí, kteří proti covidové politice protestovali, a to dost divoce. Za čtvrté, Rakousko jako první v Evropě zřejmě zavede povinné očkování.
A to souvisí s pátým bodem, totiž skutečností, že proočkovanost je u našich bývalých krajanů relativně nízká, což možná vedlo k neradostným číslům, jež tamní nemocnice hlásí.
V západních médiích se opakovaně objevila formulace, že Rakousko jako „první západní země opět zavádí lockdown“. Rakousko tedy bylo vnímáno coby člen pomyslné západní poloviny kontinentu, ačkoli donedávna by v souvislosti s epidemií covidu bylo logičtější dělení na severní a jižní Evropu.
V německojazyčném tisku, včetně švýcarského, se zas Rakousko často chápe jako jedna z německojazyčných zemí, snad spojených určitým způsobem uvažování. Je pravda, že i ve Švýcarsku ještě přinejmenším před týdnem byla asi třetina lidí bez první dávky, což je podobné jako v Bavorsku nebo Rakousku.
V novoněmeckém žargonu se používá pojem Querdenker, člověk myslící nekonformně, v kritickém slova smyslu ale spíš podivín, který zastává nepodložené a za každou cenu alternativní názory na věci, kterým nerozumí.
Mnozí z jinak myslících se shromáždili právě na zmíněných vídeňských demonstracích. Politicky se tam nejvíce profilovala krajně pravicová Svobodná strana Rakouska, a paradoxně se odpůrci očkování, případně povinného očkování a lockdownu označovali za novodobé Židy a kancléře Schallenberga přirovnávali k Mengelemu. Když už bychom považovali Rakousko za především německojazyčnou zemi, pak zrovna tam takový argument zní ještě o něco pitoměji než u nás.
Habsburský anarchismus
Na demonstracích se prý objevily i symboly starého mocnářství, což je rovněž podivuhodná historická reference, tak liberální časy to za Franze Josefa také nebyly, ale s odstupu více než století to asi není vidět. Z českého hlediska ale má ale tento poukaz něco navíc.
Při pohledu na dění v Rakousku se zdá, že spíš než srovnávat tamní situaci s imaginární „západní Evropou“ nebo vysvětlovat věci příslušností k německojazyčné oblasti, by bylo na místě vnímat věci prostřednictvím našeho společného historického a mentálního dědictví.
I naše anarchistické postoje v otázce očkování a lockdownů, případně řádné nošení roušek, mají asi kořeny v časech, kdy jsme ještě byli poddanými stejného císaře. Stejně jako přesvědčení, že vláda je určitě složena ze samých pitomců, kteří ničemu nerozumí, a občan se může či musí zařídit podle sebe.
Vláda má možná zas menší skrupule překračovat určité hranice, i když v Rakousích má pár desítek let demokratické zkušenosti navíc. Další zemí, která chystá povinné očkování, je pro změnu Maďarsko. Je to náhoda? Asi ne.
Česko i Rakousko vykazují velmi podobná čísla čerstvě nakažených, stejně jako Slovensko. Obojí vynikne ve srovnání s jinými našimi sousedy, Polskem i Německem, kde jsou údaje méně než poloviční. Tento historický exkurs má možná i prognostickou hodnotu. Co se děje teď v Rakousku, nás asi brzy čeká také – ve všech ohledech.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Vrtěti kohoutem? V Babišově videu je ještě něco víc
Petr Honzejk
U přijímacích zkoušek na střední školy vláda nesplnila, co slíbila
Petr Šabata
Digitální risk neproměnil Ivan Bartoš v zisk
Petr Hartman
Terapeutická diplomacie premiérky Meloniové
Petr Fischer