Ruská federace všechny tyto znaky již delší dobu splňuje. I přesto si veřejnost v demokratických zemích, včetně politologů a politiků, až do válečného útoku proti Ukrajině udržovala iluzi, že se stále jedná o stát, s nímž můžeme udržovat normální politické, hospodářské, vědecké a kulturní vztahy tak jako s ostatními zeměmi.

Přehrát

00:00 / 00:00

Daniel Kroupa: Ideologie velkého Ruska

Jaksi se neslušelo nazývat Putinův režim diktaturou, natož fašistickou.

Válkou se tato atmosféra změnila. Objevují se články a komentáře, které z tohoto hlediska věnují pozornost mocenské struktuře tohoto režimu a ideologii, z níž vyrůstá. V úvahách na toto téma se však autoři dopouštějí omylů, pokud na ideologii pohlížejí podle standardních politologických definic jako na pouhý „soubor idejí“.

Následkem toho se domnívají, že se jedná o pouhé myšlenky, vůči nimž je možné stavět jiné ideje, polemizovat s nimi či věcně argumentovat. Jenomže debata s lidmi posedlými ideologií dopadá jako házení hrachu na zeď.

Převzato z Plusu

Zatímco myšlení předpokládá vztahování se k pravdě, kterou hledáme, a na cestě k ní musíme poměřovat se skutečností každý krok, ideologie po své „pravdě“ pátrat nemusí, protože ji již má předem hotovou a danou ve své ideji.

Tato pravda se nezrodila v konfrontaci se skutečností, ale vznikla ve shodě, v konsenzu určitého společenství lidí, kteří ji přijali. Přijali ji proto, že je vznešená, vyjadřuje jejich, a tím i odvěké tužby lidstva a jsou omámeni pocitem, že byli vyvoleni ji uskutečňovat. Ideologie je v tomto smyslu socializovaná idea.

Idea třetího Říma

Pro jakobíny byla touto ideou vize suverénního rovnoprávného lidu, pro komunisty beztřídní společnost, pro fašisty vůdcem sjednocený národ plnící své historické poslání. Ideologické uvažování se může racionálně rozvíjet pouze v rámci předznačeném vůdčí ideou, která sama určuje, co je a co není skutečné. Nic takového jako nezávislá fakta pro ně neexistuje. Proto se z ideologie nelze vymotat ani sebedokonalejším kritickým myšlením.

Nu, a jak je tomu v našem případě? Jeden z ideologů Putinova režimu Alexandr Dugin to vyjadřuje prostě a srozumitelně: „Rusko je jediným slovanským státem, který byl schopen vytvořit světové impérium, které je – absolutní suverénní mocí.“

A dále praví, že Rusko je Římem, zatímco ti, kdo se proti němu staví, jsou Kartaginci. Přesněji třetím Římem, jehož posvátným úkolem je svrhnout „babylonskou děvku“, kterou je Západ. Na Ukrajině nyní tedy zachraňuje zbloudilé západní Slovany.

Idea třetího Říma, ospravedlňující ruské imperiální nároky, má v Rusku historii od 16. století a je hluboce zakořeněná v jeho kultuře. Vždyť blouznění o svatém ruském národu či svaté Rusi propojené s panslovanstvím nacházíme v ruské kultuře i u tak velkých spisovatelů, jako byl Fjodor Michajlovič Dostojevský.

Neztratila se ani v éře Sovětského svazu, který usiloval o spásu světa komunismem. Vždyť i v jeho hymně se zpívalo o tom, že nerozlučný svaz svobodných republik navěky spojila veliká Rus.

A nyní je tato velká Rus, tvořící základ ideologie fašistické povahy, ve válce nejen s Ukrajinou, ale se všemi státy, které nejsou ochotny se jí podrobit. Tedy i s námi. Měli bychom si proto uvědomovat, s kým máme tu čest.

Autor je filozof a pedagog

Daniel Kroupa Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít