Tím spíše, že přítomný ministr zahraničí Marco Rubio vytrvale mlčel – podle protokolu možná zcela správně. Celá věc se odehrála poté, co Vance nebyl v posledních týdnech zas tolik vidět, přinejmenším ve srovnání s rolí Trumpovy dvojky, které se zhostil Elon Musk, aniž by byl jakékoli volené funkci.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Fingerland: Ten třetí aneb Nezapomínejte na J. D. Vance

Vance se opírá o svůj reklamní příběh chlapce, který se vypracoval z bahna, a je vlastně řadovým Američanem, jenž projevil vůli vystoupat nahoru. V pouhých čtyřiceti se stal viceprezidentem, který v Bílém domě peskuje cizí státníky. 

Psychologicky podstatné je to, že Zelenskyj i Trump byli během výměny názorů tak trochu mimo sebe, každý ze svých důvodů. Vance naopak vypadal zcela klidně. Proto se spekulovalo nejdříve o tom, že mu byla přidělena role zlého policajta, a poté, že jeho úkolem bylo nervózního Zelenského rozstřelit. Vyloučit ale nelze ani to, že si tuto roli přidělil sám.

Podle amerických zvyklostí by jako viceprezident vlastně neměl příliš zasahovat do jednání za zavřenými dveřmi, natož mluvit před kamerami, a ještě z pozice viceprezidenta oslovovat hlavu jiného státu. Trump se proti tomu neohradil. Možná je to tak, že Vance ovládl nejen Zelenského, ale i Trumpovy emoce.

Vanceův vstup do sporu měl ještě jiný politický význam. Trump pravděpodobně nebude moci kandidovat v dalších volbách. Vance se nepochybně už teď stylizuje do role korunního prince MAGA hnutí.

Je o generaci mladší a soudě podle ohlasů na sociální síti X, řada republikánských voličů věří, že statečně hájil americkou důstojnost proti cizímu drzounovi.

Současně Vance není ani tak prostořeký, aby mluvil o „ukrajinské pijavici“ jako jeden republikánský senátor, a ani není tak impulzivní jako Trump. Je vzdělanější, uhlazenější a v něčem se podobá dřívějšímu Trumpovu viceprezidentovi Mikeu Pencovi. 

Muž s budoucnosti

Tomu liberální odpůrci republikánů přiřkli úlohu málem fašisty. Jenže se ukázalo, že Pence měl prostě jen jiné názory, ale zato v kritický okamžik předvedl, že má páteř. Teprve Vance odpovídá tomuto popisu. Nejde o to, jaké má názory, ale o to, že žádné pevné nemá – totiž ne takové, na kterých by si stál.

Není to tak dávno, co o Trumpovi mluvil jako o idiotovi a v soukromí ho údajně přirovnal k Hitlerovi. Když se stal jeho volebním druhem, zcela otočil – to je víc než jen ten typ pružnosti, který k politice patří.

Bez ohledu na to, zda byla scénka v Oválné pracovně sehraná, byla pravděpodobně pokusem J. D. Vance vystoupit z řady a začít pracovat na svých prezidentských ambicích, kterým je ochoten obětovat mnohé. Nepracuje pro Trumpa nebo Putina, pracuje pro sebe.

Je velmi přizpůsobivý, vždyť v Oválné pracovně předvedl, že se velmi dobře vcítil do oné zvláštní kombinace chlapáctví a bolestínství, které je pro MAGA hnutí charakteristické, a je klíčem k úspěchu u tohoto politického proudu.

Je možné, že Vance svůj start přepálil, anebo se naopak nechá v následujících letech dál po kouscích na Trumpových zádech vynášet ještě výš. V každém případě je pravděpodobné, že o tomto chlapíkovi ještě uslyšíme. 

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít