Srbský prezident Aleksandar Vučić se do Moskvy přijel ujistit o nehynoucím přátelství ruského prezidenta. Vladimira Putina ujistil, že Srbsko ani vzdáleně neuvažuje o vstupu do Sevroatlantické aliance.

Komentář Moskva/Bělehrad 15:28 4. října 2018 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Naopak, hodlá si udržet svoji údajnou neutralitu a nezpochybnitelnou samostatnost. Výměnou si Vučić vyžádal podporu a radu ohledně dalšího postupu vůči Kosovu.

Vztahy mezi Bělehradem a Prištinou se vyhrocují, což podle srbského prezidenta hrozí destabilizací celého regionu. Z hlediska vývoje od jednostranného vyhlášení samostatnosti Kosova se nejedná v rétorické rovině o žádnou novinku.

Z hlediska faktického stavu věci je ale pravda, že diplomatická ofenziva provázená provokacemi z obou stran vztahy vyostřuje. Naštěstí pro Kosovo, Srbsko i nás vše zatím nepřerostlo do ozbrojeného konfliktu. Co ale není, může být.

Kosovo i Srbsko praktikují umění reálpolitiky, na kterou si v našich končinách můžeme vzpomenout tak maximálně při čtení historických knih a sledování vývoje v zahraničí. Základem mocenského přístupu je lstivá diplomacie, která chystá pasti a pastičky s nadějí, že se druhá strana chytne.

Pravoslavní spojenci

V tomto ohledu se spíše daří Bělehradu, který potvrzuje výhody spojené s dlouhodobou státností. Jeho politici i diplomaté mají náskok co do zkušeností, podařilo se jim tedy Kosovo elegantně vlákat do pasti plánu na výměnu území.

Z hlediska geopolitiky i ekonomiky se jednalo o naprosto nesmyslný návrh, kterému oprávněně oponovaly západní vlády, včetně Německa nebo Spojených států. Pokud by Srbsko odevzdalo část svého jihozápadního území s albánskou populací Kosovu, připravilo by se o skoro veškerou část koridoru vedoucího na jih k Řecku a Středozemnímu moři.

‚Slobodan Miloševič byl velký vůdce.‘ Slova srbského prezidenta způsobila další roztržku s Kosovem

Číst článek

Naopak Kosovo by ztrátou severozápadní části přišlo i o tu část nádrže Gazivode, kterou kontroluje. Tím by se připravilo o kontrolu nad energií z tamní vodní elektrárny i zásobu vody pro skoro polovinu Kosova.

Srbský plán ale vypadal jako ochota k alespoň nějakému vyjednávání, takže si kosovští politici nemohli dovolit vše šmahem odmítnout. Vypadali by v zahraničí neochotně, museli tedy hru se Srby hrát. Těm pak už jen v Bruselu stačilo vytáhnout libovolnou údajnou provokaci, typu nesplněná autonomní práva Srbů v Kosovu nebo vykázání jejich emisara. Bělehrad ve světle reflektorů zdůraznil z jeho pohledu skandální chování Kosova a prásknul s dveřmi.

Následná návštěva srbského prezidenta v Kosovu pomohla přidat do už tak temně vybarveného obrazu Kosovanů další odstín černě. Když lidé Vučićovi barikádou zabránili v návštěvě kosovské osady, cítil potřebu vlastní občany zkritizovat i kosovský prezident.

Reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Kosovský premiér se rozhodl nečekaně navštívit přehradu Gazivode, Srbsko následně uvedlo do pohotovosti armádu a mezinárodní síly KFOR měly zase jednou příležitost ostrého cvičení v plné polní.

3:07

Kosovo sužuje 10 let po odtržení od Srbska vysoká nezaměstnanost. Nadějí je digitální ekonomika

Číst článek

Celá událost umožnila kosovskému premiérovi Thacimu ukázat, kdo je v zemi pánem. Zároveň ale dodala Srbsku další munici v úsilí dokázat v zahraničí, že Kosovo je renegátské území plné násilníků, na které není spoleh a jediné, co umí, je válčit.

To vše si s libostí Vladimir Putin vyslechnul, ujistil o nehynoucí podpoře a zamnul si ruce. Jeho rada mohla znít jen v duchu slov „jen tak dále“. Kosovo se totiž opírá o podporu Spojených států. Rusko ale samozřejmě Washingtonu další zisky nepřeje. Když má navrch Srbsko, má navrch i ono. I díky tomu, že Kosovo není po vůli části členských států Evropské unie.

Není se tedy co divit, že výsledkem jednání srbského a ruského prezidenta je slib, že Vladimir Putin do konce roku navštíví svého balkánského pravoslavného spojence.

Ještě významnější je ale závazek přivést ruský zemní plyn i do západních částí Srbska, na které by si snad geopolitičtí nepřátelé Ruska mohli dělat zálusk. A zachování takzvaného humanitárního centra kousek pod srbskou Niší, což je podle mnohých ve skutečnosti centrum ruských zpravodajských akcí na Balkáně.

Thomas Kulidakis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít