Ve vězení se budu cítit svobodnější než na svobodě, protože jako sovětský občan cítím tíži své zodpovědnosti. To prý řekl Viktor Fajnberg překvapenému českému studentovi, kterého náhodou potkal na své cestě z Leningradu do Moskvy, aby se tam zúčastnil epochálního – a zdánlivě naprosto bláhového – protestu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Fingerland: Zemřel Viktor Fajnberg, muž, který znal cenu svobody, a byl ochoten ji zaplatit

A i zpětně konstatoval, že pocit uvolnění zažil už ve věznici KGB Lefortovo, možná podobně jako další účastníci demonstrace Natalija Gorbaněvská, Larisa Bogorazová, Taťjana Bajevová. Konstantin Babickij, Vadim Delone, Vladimir Dremljuga a Pavel Litvinov.

Aby se cítili jako lidé, museli se prý zachovat svobodně bez ohledu na následky.

Od Brežněva k Putinovi

Jejich protest trval jen pět minut, tak se ostatně jmenuje i dokument, který o akci natočili mladí ruští filmaři Kiril a Ksenia Šacharnovi o půl století později – 5 minut svobody.

Fajnberga tajní policisté na místě zbili a vyrazili mu několik zubů, později strávil léta v psychiatrické léčebně místo ve vězení. Proti zneužívání psychiatrie sám později bojoval, o Fajnbergově pobytu také vznikla divadelní hra z pera významného britského dramatika – a československého rodáka – Toma Stopparda.

Během věznění držel Fajnberg několik protestních hladovek, jedna trvala skoro tři měsíce. I tehdy trval na přísném osobním režimu, 40 minut cvičení ráno, dvě hodiny před obědem a 20 minut před večeří. Nakonec byl po pěti letech propuštěn a od 70. let žil ve Francii – z hrdosti nikdy ale nepřijal francouzské občanství. Jeho dcera se usadila v Izraeli, kde bude Fajnberg také pohřben.

Události roku 1968 jsou více než půl století vzdálené a v Rusku nepříliš známé. V posledním roce získaly novou aktuálnost. Už v roce 2018 ruské úřady nepustily Fajnberga do země na vzpomínkové shromáždění ke kulatému výročí srpnové demonstrace.

Sarkasticky konstatoval, že pokrok existuje, protože tentokrát nikdo nebyl zbit, jen zadržen. Například mladí lidé, kteří přišli s plakáty na podporu vězněného dokumentaristy Oleha Sencova. Za své nástupkyně v nových poměrech považoval i vězněné členky skupiny Pussy Riot.

Fajnberg už v roce 2014 podpořil ukrajinskou „revoluci důstojnosti“, účastnil se kampaně za propuštění vězněných Ukrajinců a veřejně nesouhlasil s okupací Krymu.

Protest osmi statečných je znovu aktuální, protože dnes je v Rusku už opravdu nebezpečné protestovat, nebo dokonce jen říkat něco, co se úředně nesmí. Tisíce Rusů, kteří vyšli v posledním roce do ulic proti válce, jsou jeho možná nevědomými pokračovateli.

Hrdina bez medaile

Ale i my stále čekáme na statisíce ostatních, kteří podobně jako on snad začnou mít pocit, že jejich jménem se děje něco, co nebudou ochotni snášet. Fajnberg a jeho přátelé tehdy na svůj účet zachraňovali jméno „sovětských občanů“ v očích světa, zejména Čechoslováků.

Aktuální je ale jeho památka i pro nás. Fajnberg kdysi protestoval proti okupaci naší vlasti. Dokonce na jednom plakátu výslovně za Dubčeka, který zrovna v tu chvíli v témže městě de facto kapituloval. Fajnberg je tedy navždy spojen s našimi dějinami a jejich reflexí. Například toho, co je odvaha, a co zbabělost.

Je příznačné, že z účastníků demonstrace osmi statečných udělil v roce 2014 prezident Miloš Zeman vyznamenání jen Nataliji Gorbaněvské, která rok před tím zemřela, a jaksi se nemohla bránit.

Pro Fajnberga, kritického k okupaci Krymu i Putinovu režimu, Zeman medaili nenašel, a nezdá se, že po svém loňském procitnutí našel čas nebo odvahu chybu napravit. Třeba to udělá jeho nástupce nebo nástupkyně, Fajnberg přece bojoval i za naši svobodu.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít