Schází vládě empatie nebo strategie?
V rovnostářských Čechách byla výše platů politiků vždycky citlivé téma. Zejména naše pravice hlásala tezi, že demokracie něco stojí a politici musejí být adekvátně zaplaceni, protože činí důležitá rozhodnutí a eliminuje se tak nebezpečí korupce. Tato teorie se ovšem rychle ukázala jako zcela mylná.
Připomeňme pro úplnost, že u nás jsou na platy politiků navázané i platy v justici a její představitelé tvrdí, že jakékoli zmrazování platů státních zástupců a soudců ohrožuje její nezávislost.
Nebylo proto divu, když tato spíše pravicová vláda koncem minulého roku oznámila, že již neprodlouží zmrazení platů ústavních činitelů, které již třetí rok setrvávaly na úrovni roku 2020. Tím platy politiků skokově vzrostly téměř o 13 procent.
Díky nedostatku empatie, vládním politikům asi nedošlo, že v situaci, kdy většina společnosti pociťuje dost prudký pokles životní úrovně daný rekordní inflací, nejde o zvlášť chytrý krok. Jeho problematičnost ještě více vynikla ve chvíli, když vláda – zaskočená vysokou inflací – protlačila parlamentem zákon, který snížil valorizaci důchodů v průměru o tisíc korun měsíčně.
Převálcovaná opozice reagovala návrhem na zmrazení platů ústavních činitelů na dalších pět let a opoziční předáci se předháněli v tvrzeních, jak vláda obírá důchodce a samo sobě přidává. Vládní politici návrh opozice rázně odmítli s tím, že je to jen populistické gesto.
Poukazování na vysoké platy politiků je skutečně oblíbené téma všech populistů, ale vládní politici by sebrali opozici vítr z plachet, pokud by věrohodně vysvětlili, proč mají důchodci s průměrným důchodem okolo 19 000 nést větší odpovědnost ze veřejné finance a proč řadový poslanec s platem 90 000 potřeboval naopak přidat. Zde již nejde jen o nedostatek empatie, ale spíše o projev jisté arogance.
Fiala: Úprava valorizačních mechanismů je nutná, vláda s ní počítá. Poplatky u lékaře zavádět nebudeme
Číst článek
Vede krávu za ocas
Pak se do věci vložil prezident republiky. Ačkoli neřekl nic jiného, než co už před tím tvrdila opozice, začala se vládní jednota rychle drolit. První změnilo názor hnutí STAN a navrhlo, aby valorizace platů ústavních činitelů byla snížena ve stejné míře, jakou byla snížena valorizace důchodů.
Změna postoje vládního hnutí ukázala, jak silná může být neformální role prezidenta, pokud disponuje jakousi nadstranickou autoritou. Tento rozměr role prezidenta třeba Miloš Zeman nikdy nepochopil.
Růst platů politiků nemá z hlediska rozpočtu téměř žádný význam. Snížení valorizace jejich platů by ovšem bylo symbolické gesto, kterým by politici mohli srozumitelněji než verbálními proklamacemi dát veřejnosti najevo, že to s rozložením odpovědnosti na všechny občany myslí vážně. Ovšem na rozdíl od prezidenta nemá pro takové symboly tato technokratická vláda vůbec smysl.
Jak rychlé změny názorů, tak souběh růstu platů politiků se snížením růstu důchodu ale ukazují, že vláda - zejména pokud jde o vývoj ekonomiky a veřejných financí - lidově řečeno vede krávu za ocas. Je zcela ve vleku událostí, stíhá pouze reagovat na dílčí problémy, ale schází ji celková strategie, jak by měla postupovat.
Nebo takovou strategii má, ale nechává si ji pro sebe a my se jí dozvíme až zase v podobě nového překvapení. Těžko říci, která varianta je v této nejisté době více znepokojující.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Dodržel Stanjura rozpočet? Jsou důležitější otázky
Petr Holub
Kam s Kamalou?
Jan Fingerland
Politický obrat v Rakousku vrací do hry o vládu pravicové Svobodné
Robert Schuster
Euro jako šroubovák
Julie Hrstková