Ve hře je samozřejmě otázka, zda ruský prezident použije jadernou zbraň, bude-li zahnán do úzkých, a v úzkých už vlastně je. Anebo bude-li tvrdit, že ukrajinská obrana vlastního území na teritoriích, které Moskva prohlásila za své, je vlastně boj na ruském území. A je tedy možné uplatit ruskou jadernou doktrínu, povolující použití atomových zbraní při obraně vlastního Ruska.

Prezidenti a tlampače

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Fingerland: Co by Cimrman řekl na Putinovy hrozby

Výměna hrozeb probíhala tak, že v pátek Putin ve svém projevu dosud nejotevřeněji naznačoval, že sáhne ke všem prostředkům, a zmínil americké použití jaderné zbraně v roce 1945 proti Japonsku, podle již osvědčeného schématu, když může Amerika, můžeme také.

O víkendu pak čečenský prezident Ramzan Kadyrov k nasazení zbraní hromadného ničení už Moskvu vyzval. A my se můžeme dohadovat, zda se tak stalo v koordinaci s Kremlem, anebo jestli je to další z bizarních výroků ruských politiků, kteří v minulých měsících slibovali, že ruská armáda se nezastaví na Ukrajině, ale bude pokračovat dál. Ruská strana vychází ze správné úvahy, že hrozby musejí mít dvě části, konkrétní a tajemnou, a pro každou je třeba najít jiný tlampač. A také, kdo chce, aby mu někdo věřil, nemusí u toho moc křičet.

Na Putinova slova vzápětí reagoval Biden, jenž prohlásil, že Spojené státy se nedají zastrašit a ruskému prezidentovi jmenovitě vzkázal, že Amerika je plně připravena a spolu se svými spojenci z NATO bude hájit každý palec zemí Aliance, se zdůrazněním obratu každý palec. Jsme rádi, že to víme.

Zajímavější je, co po něm řekl bývalý generál a někdejší ředitel CIA David Petraeus, podle kterého pokud se Putin rozhodne nasadit na Ukrajině jaderné zbraně, zničí Američané ruské jednotky na Ukrajině, včetně Krymu a Černomořské flotily tamtéž. Umíme si představit, že tento klacek je reálný.

Petraeus dodal, že jde o hypotetický scénář a dosud prý nehovořil s poradcem pro národní bezpečnost Jakem Sullivanem. Přeloženo do češtiny to znamená, že se Sullivanem a zřejmě i Bidenem mluvil a vysílá vzkaz, který prezident ani jeho blízcí spolupracovníci otevřeně formulovat nemohou. Tedy: použití jaderných zbraní v jakékoli formě se vám velmi nevyplatí, protože vás oslabíme a nesmírně ponížíme. A slabost nebo ponížení ruské režimy často politicky nepřežijí. 

Současně ale z Petraeusovy formulace vyplývá, že Američané nehodlají odpovědět na jaderný útok jaderným útokem, pokud se vše odehraje na Ukrajině, a ne na území členského státu NATO. A také, že se taková protiakce nebude týkat ruského území, tedy toho v mezinárodně uznaných hranicích. Nejde tedy o klasickou eskalaci, ale jakýsi krok stranou.

Blufuji, že neblufuji

Když od celé věci ještě trochu odzoomujeme, uvidíme ještě širší záběr. Jaderné vyhrožování, tedy vyhrožování absolutní zbraní, má trochu jiné parametry než obvyklé hrozby. Je třeba vytvořit důvěryhodnou výstrahu, protože jaderné zbraně možná kdysi vznikly jako nástroj ničení, ale později se z nich staly hlavně nástroje nátlaku.

Není jisté, jestli se Putinovi podařilo vytvořit důvěryhodnou hrozbu. Sám se v minulosti skoro chlubně přirovnával ke kryse zahnané do kouta a teď se do této situace opravdu dostal. Jenže současně je pravděpodobné, že Čína mu dala jasně najevo, že si takový vývoj nepřeje. A jeho dovětek „neblufuji“ zní skoro jako „blufuji“. Asi jako když postava tatínka ve filmu Ecce homo Homolka chlapcům zavřeným v koupelně hrozí: počkejte, až se vyčůrám.

Pochybnosti se ozývají i ze samotného Ruska. Například i v listu Nězavisimaja gazeta se ozvalo pokárání anonymních vládních představitelů, kteří prý nezodpovědně vyhrožují jadernými zbraněmi. Jistě se to tam neobjevilo náhodou. Nevíme ovšem, jestli ti, kdo by neradi zahynuli v jaderné válce kvůli kusu Ukrajiny, mají nějaký vliv na rozhodnutí Kremlu o použití takových zbraní.

Také Biden potřebuje vytvořit uvěřitelnou hrozbu, aby neutralizoval tu ruskou. Možná, že se mu to podařilo, protože v pondělí Kreml ústy mluvčího Dmitrije Peskova v souvislosti s dotazy na Kadyrovovu výhrůžku prohlásil, že „nasazení jaderných zbraní se musí řídit zvážením okolností a nikoli emocemi“.

Věc je ovšem rámována tím, čím všechny hrozby – nejistotou. Nasazení jaderných zbraní na Ukrajině nevylučuje, že se radioaktivní spad nedostane na území aliančních států, a existují indicie, že i to by mohlo být považováno za útok. Na druhou stranu se v posledních desítkách let objevil typ taktických zbraní, který jasnou hranici mezi ničím a vším dost rozmlžil a otevírá Rusku určité možnosti. Současně není jasné, k čemu by Rusům byl takový útok z vojenského hlediska proti armádě rozptýlené po krajině – a tak dále.

Řečeno s Járou Cimrmanem, nevíme nic, ale víme to docela přesně.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít