Vzdát se svobody nevede k prosperitě
To, že má slovenský premiér Robert Fico občas poněkud autoritativní manýry, je známé už delší dobu, stejně jako to, že dokáže říci ledacos. Ale svým vyjádřením na návštěvě Uzbekistánu, že by bylo třeba zreformovat evropský politický systém založený na svobodných demokratických volbách směrem k vládě silné ruky či silné strany, skutečně překvapil.
Fico tím chce získat přízeň voličů a posílit svoji moc. Tvrdí, že změna politického systému je nutná kvůli zachování konkurenceschopnosti Evropy.
Poukázal přitom na příklady rychlého ekonomického růstu v komunisty ovládané Číně a ve Vietnamu, či údajně osvícené autokratické vlády právě v Uzbekistánu. Mnozí lidé s tím bezpochyby budou souhlasit.
Jenže zapomínají na tři věci. Za prvé: Uvedené země rostou z nízké základny, a z toho se roste rychleji a více. Prostě je větší skok přesedlat za stejnou dobu z kola na auto než přesednout z 15 let starého auta do nově vyrobeného vozu.
Kde jsou děti čínských miliardářů?
Za druhé, růst v těchto zemích je často spojen s tím, co nechceme zažít. S vyháněním nepohodlných lidí, kteří nechtějí třeba nechat zbourat svůj dům, aby uvolnil místo nové silnici či továrně okresního politického tajemníka.
Se strašnými pracovními podmínkami a s diskriminací celých skupin obyvatel. Politická nesvoboda totiž vede k tomu, že se málokdo dovolá spravedlnosti a k pronásledování i za nepolitické činy.
A konečně za třetí, vůbec není jisté, zda je takový ekonomický růst trvalý. Většinou diktatura či autoritativní režim začne nakonec brzdit rozvoj ekonomiky.
Antisystém už sedí na Slovensku ve vládě, říká Breiner. Kovačič Hanzelová: Nedůvěra se Ficovi vymstí
Číst článek
Už jen proto, že ti, co zbohatnou, nemají své bohatství jisté, a část svého majetku i své rodiny raději odvezou do zahraničí. Takže přestanou doma investovat. Stačí se podívat, kde jsou dnes děti čínských miliardářů.
Vzdát se politické svobody nevede k prosperitě. Naopak politická svoboda a zastoupení občanů podporuje dlouhodobý hospodářský růst. V minulosti se to ukázalo jasně.
Fašisté nepřivedli Itálii k trvalému ekonomickému rozkvětu, stejně jako se to nepovedlo komunistům v Sovětském svazu.
I když mezi světovými válkami mnozí lidé v demokratických zemích jejich ekonomickou výkonnost obdivovali, a snažili se doma prosadit podobné autoritativní či dokonce totalitní tendence.
Fico se svými úvahami vydal jejich cestou. Cestou, která vede do ekonomické slepé uličky, k nesvobodě a zbytečným lidským obětem.
Autor je komentátor serveru lidovky.cz
Stačilo! bylo kolem výročí okupace úplně rozparáděné
Ondřej Konrád
Polsko je druhá evropská liga. Protože Visegrád prostě není
Luboš Palata
Prozápadní politické strany potvrzují vlastní bezradnost
Jan Vávra
Trumpovi se musí lichotit, lichotit, lichotit. Děsivá představa u jednoho z nejmocnějších mužů světa
Martin Fendrych