Zelená revoluce sílí, stal se z ní dobrý byznys
Uhlí jako surovina pro výrobu elektřiny má za sebou několik opravdu černých dní. Nejvýrazněji zazněla zpráva, že Polsko musí podle Soudního dvora Evropské unie okamžitě zastavit těžbu v dole Turów na hranicích s Českou republikou, která podnět k soudu podala.
Je to zatím jen předběžné opatření, Poláci ho odmítají, ale protestující Češi i Sasové už si mohou být jisti, že v dole se nebude těžit až do roku 2044, jak si to severní sousedé představovali.
Společnost ČEZ oznámila, že v roce 2030 bude vyrábět z uhlí už jen 12 procent elektřiny proti dnešním 40 procentům. Kritici by sice uvítali rychlejší kroky, ale zpráva je to jasná a symbolická: dokonce i ČEZ zezelenal a konec doby uhelné se blíží rychlostí, s jakou nikdo před rokem dvěma nepočítal.
A pak je tu zásadní rozhodnutí ministrů životního prostředí zemí G7, tedy Německa, Kanady, Spojených států, Francie, Itálie, Japonska a Velké Británie, které chtějí ještě do konce letošního roku zastavit přímou finanční podporu uhelných elektráren. Server BBC k tomu poznamenal, že jde o povzbudivý závazek před listopadovým klimatickým summitem v Glasgow.
Ďábel je ukryt v detailu
Dokonce ani česká vláda není nadšená doporučením své Uhelné komise skončit s uhlím na výrobu elektřiny a tepla až v roce 2038. Schvalování už jednou odložila a problém s ním má polovina ministrů.
A vláda německá přijala plán, jak dosáhnout neutrality skleníkových plynů už v roce 2045, tedy o pět let dříve. Je to reakce na verdikt ústavního soudu, který politikům vytkl, že dosavadní klimatické plány znevýhodňovaly příští generace.
A ještě jednou vláda česká – ta narychlo opravila Národní plán obnovy, jehož původní verze nevyhovovala kritériím na čerpání 172 evropských miliard, protože v něm bylo málo opravdu ekologických projektů. Podle nového návrhu zaslaného do Bruselu půjde na klimatická opatření 41 procent z celkové sumy.
Uhlíkovou stopu bohatých navyšuje cestování, chudých vytápění. Spočítejte si tu svoji
Číst článek
Na právě začínajícím summitu EU budou lídři členských zemí konkretizovat klimatické závazky unie a budou to jednání tvrdá, protože – jak víme – ďábel je ukryt v detailu. A to ještě současné evropské zelené závazky nestačí k naplnění cílů Pařížské dohody.
Ze všech těchto zpráv se dají udělat dva obecnější závěry než jen že uhlí má smůlu. První – rychlejší kroky k ochraně klimatu diktují peníze. Vyšší ceny emisních povolenek a také drsný tlak bank a pojišťoven, které odmítají financovat špinavé projekty. Kdo nepochopí, nepřežije.
A pak – tyhle tvrdé počty už dorazily i do průmyslového Česka, takový ČEZ nezelená rychleji kvůli ekologickým aktivistům. A kdyby o tom někdo pochyboval, třeba kdyby si někteří členové vlády dál zacpávali uši a zavírali oči, dostane se jim vysvětlení od klíčového německého průmyslu, s nímž je ten český provázaný více než hodně.
Z tohoto pohledu budou vlastně zářijové parlamentní volby v Německu důležitější než ty říjnové u nás.
Autor je šéfredaktor Českého rozhlasu Plus
Dánsko se zlobí. A zbrojí
Jan Fingerland
Proč investovat do obrany?
Jiří Pehe
Konformita, nerovnost a exkluze aneb Koho chleba jíš, toho píseň zpívej
Tereza Zavadilová
Důvod k radosti. Euro oslabilo pod 25 korun
Petr Holub