Žijeme v době, kdy se spousta lidí živí tím, co vlastně neumí. A vcelku úspěšně. I proto měl Jan Hřebejk o hře nejprve pochybnosti. „Oslavovat v Čechách diletantství, to je blbost,“ soudí. „Proto jsem si řekl: Udělejme to jako Císařovy nové šaty! Florence je totiž obklopená lidmi, kteří ji neustále chválí,“ podotýká ve vysílání Radiožurnálu. 

Příběh Florence, jak se stal ve skutečnosti, přitom podle něj do našich krajů nejde jednoduše převést. Hudbu totiž skutečně milovala a byla její velkou mecenáškou. „V dětství navíc možná nezpívala nijak otřesně, vždyť zpívala třeba s Carusem. Nemohla být tak strašná jako ve svých posledních nahrávkách,“ uvažuje Hřebejk. 

Božskou Florence si ve filmu zahrála Meryl Streep. Podívejte se na trailer: 

Právě Florencino mecenáštví je něčím, co podle Jana Hřebejka Čech zcela nepochopí. Na rozdíl od Američana – V USA se totiž mecenášství velmi ctí. A také proto by si Američan nedovolil se Florence posmívat tak, jak to udělá Čech. 

Řemeslo, nebo umění?  

Příběh božské Florence otevírá i další otázku: totiž kde je hranice mezi řemeslem a uměním. „Samotná Florence zpívá falešně, tam není o čem mluvit. Pak jsou zpěvačky, které zazpívají krásně a čistě – a pak interpretky, u nichž se vám zastaví srdce,“ uvažuje Jan Hřebejk. 

Text je převzatý z Českého rozhlasu Radiožurnálu

Falešný zpěv podle něj umění rozhodně není, stejně jako země není placatá. Třeba u moderního výtvarného umění už je to ale prý složitější. „Pro člověka, který v tom není vysloveně zběhlý, je dnes těžké rozlišit, zda jde o umění, nebo o blbost. Ve výtvarném umění se totiž ztratila potřeba. Umění už dnes neslouží jako zobrazení krásy. A mimochodem, i krásu je třeba naučit se vnímat.“

Lucie Výborná, Alžběta Švarcová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít