Národní divadlo uvádí novou Rusalku. Na režijní židle usedlo duo SKUTR

Bledá Rusalka, zelený vodník nebo tajemná čarodějnice vstoupí v pátek na jeviště pražského Národního divadla. První česká scéna představí večer nové nastudování jedné z nejslavnějších světových oper Antonína Dvořáka v tradičním pojetí. Režie se chopilo duo SKUTR, tedy Lukáš Trpišovský a Martin Kukučka, kteří jsou uměleckými šéfy Činohry Národního divadla.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Alžběta Poláčková (Rusalka) a za ní František Zahradníček (Vodník)

Alžběta Poláčková (Rusalka) a za ní František Zahradníček (Vodník) | Foto: Pavel Hejný | Zdroj: Národní divadlo

Rusalka režijního dua SKUTR nechce šokovat ani být kýčovitá. Jde tradiční cestou. „Naším záměrem bylo pojmout Rusalku jako příběh, pohádku-mýtus, kde je zobrazeno základní archetypální jednání postav, které se přenáší z generace na generaci,“ řekl Trpišovský. V Rusalce lze podle něj vidět mýtus o nejniternějších touhách, vášních a stěží překročitelných hranicích mezi člověkem a živly.

Přehrát

00:00 / 00:00

Národní divadlo uvádí novou Rusalku. Téma pro Michaelu Veteškovou

„I v této nové produkci neopouštíme pohádkové symboly. Neznásilňujeme příběhy ani charaktery. Doufám, že tento mix by mohl fungovat,“ říká pro Radiožurnál o nejnovějším zpracování slavného díla Antonína Dvořáka operní pěvec Aleš Briscein.

Různá pojetí Rusalky může srovnávat. V roli prince vystupoval už v sedmi inscenacích.

„V případě Rusalky jsem konzervativní. Měly by tam být pohádkové krásné náměty. Rusalka by měla vypadat a chovat se jako Rusalka. Vodník nemusí být a priori zelený, ale měl by to být vodník. A aspoň v tomto základních schématu by to měl být pohádkový příběh,“ nastiňuje svůj postoj operní zpěvák, který se v roli alternuje s Michajlem Malafijem.

Pohádkové a mytické

Mořská víla se zamiluje do prince. Aby s ním mohla být, nechá se připravit o hlas. Základní příběh pro operní dílo z roku 1901 napsal libretista Jaroslav Kvapil a nechal se inspirovat pohádkou Hanse Christiana Andersena.

Árie Rusalky

Nejznámější árií z této opery je zpěv Rusalky k Měsíci: Měsíčku na nebi hlubokém, nejznámějším sborem pak píseň Květiny bílé po cestě. Velmi známá je také árie Vodníkova Ubohá Rusalko bledá, dále árie Ježibaby Čury mury fuk a Prince Vidino divná, přesladká.

Opona se zvedá, na jevišti stojí kulisa rybářské chaty. Muž s udicí loví ryby. A plavovlasá víla ho zvědavě pozoruje.

Pro operní pěvkyni je výzvou Rusalku zpívat. „Pro mě je to především pohádka. Je to krásný pohádkový příběh, který by měl být přístupný všem generacím,“ přibližuje Alžběta Poláčková. Toto je její čtvrté zpracování Rusalky. „Pojetí dua SKUTR je nejen pohádkové a mytické, ale můžeme tam najít i prvky hravosti a dívčí polohu Rusalky, nejen zasněnou vílu,“ uzavírá sopranistka, která se v roli alternuje s Kateřinou Kněžíkovou.

Opera Rusalka je od své světové premiéry 31. března 1901 v Národním divadle stálicí programu první české scény. V režii Jiřího Heřmana se hrála od roku 2009 do loňského června. Ve Státní opeře se hraje od roku 2005 dodnes Rusalka v režii Zdeňka Trošky.

Aleš Briscein jako princ v Rusalce na prknech Národního divadla | Foto: Pavel Hejný | Zdroj: Národní divadlo

Michaela Vetešková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme