Se svou literární tvorbou bodoval na nejedné prestižní soutěži. Věnuje se také herectví, účinkoval i v Národním divadle. David Seltenreich se stal finalistou žebříčku Středoškolák roku 2025.
V roce 1990 odešel Miloš Dvořák do Prahy, přijal v Realistickém divadle funkci tajemníka uměleckého souboru a posléze působil i v Národním divadle. Zemřel 4. srpna.
„Nikomu ale neříkám, že má dělat něco tak nebo tak. Úplně základní hodnota, kterou budu bránit, je svoboda – myslet si, říkat si...,“ dodává herec david Matásek.
„Nejsem konzervativní proud. Myslím si, že by se operní umění mělo nabízet i mladým generacím. Není podle mě řešením dělat to pořád stejně,“ říká Anna Novotná Pešková, pro kterou je opera nadčasová.
„Švehlíkovo celoživotní herecké charisma bylo provázeno stále přítomnou schopností zobrazovat postavy ambivalentně,“ uvedl ve smutečním proslovu ředitel divadla Jan Burian.
„Kriminalisté zjistili, že požár neměl potenciál se z šachty rozšířit, proto nebyly naplněny povinné znaky trestného činu,“ uvedl policejní mluvčí Jan Daněk.
Hra postavená na textech jednoho z nejvýznamnějších současných českých básníků Ivana Wernische zaujala divadelní kritiky mimo jiné i svou hravostí a hudbou.
Záznam z představení se nezachoval, pouze divadelní vývěska s nápisem „první rádiový přenos“. „Troufli jsme si na to, že jsme celou operu vysílali s jedním mikrofonem,“ vzpomínal později technik.
„Divadla typu Národního jsou opravdu takové obří tankery, které plují jedním směrem. Když otočíte kormidlo, tak to trvá hrozně dlouho, než se někam posunou,“ říká Martin Glaser.
„Divadlo je bytostnou součástí naší civilizace. Vymysleli jsme si ho, protože je to pro nás důležitý způsob, jak si nastavujeme zrcadlo. Kultura je veřejná služba,“ řekl předloni Českému rozhlasu.
Hraje se na jevišti Nové scény. Lidé sedí v kruhu na vyvýšených schodech a pozorují, co se děje uprostřed. Mladí muži například stojí u ohně, ohřívají si ruce a vzpomínají, jak to tehdy bylo.
„Vždycky říkal, že důležité je přiznat i své chyby,“ vzpomíná v pořadu Host Jana Pokorného Vizváry, umělecký šéf souboru Národního divadla Laterna magika, na svého „otce“ a mima staré školy.
Do Stavovského divadla se Paní Bovaryová vrací po skoro 100 letech. Může to být tak trochu výprava do hlavy současné ženy, říkají autoři nové divadelní adaptace Flaubertova románu.
Harapes spojil svůj život s baletem Národního divadla, kde se vypracoval na sólistu a dlouho pak tamní soubor vedl. Za celoživotní mistrovství převzal Cenu Thálie. Zemřel po dlouhé nemoci.
„Naším záměrem bylo pojmout Rusalku jako příběh, pohádku-mýtus, kde je zobrazeno základní archetypální jednání postav, které se přenáší z generace na generaci,“ řekl Lukáš Trpišovský z dua SKUTR.
Ve vzpomínkách se objevují její divadelní role, v první řadě na scéně Národního divadla. Samozřejmě také mnoho filmových a televizních rolí. Herecké mistrovství Jana Hlaváčová uplatnila i v rozhlase.
Pražská rodačka ztvárnila desítky rolí v Národním divadle nebo v Divadle na Vinohradech. Známá je také z filmové série režiséra Dušana Kleina ‚o básnících‘ i mnoha televizních seriálů.
David Matásek je dlouhodobým hercem Národního divadla, ale známý je i z televizní obrazovky. Před kamerou hraje často detektivy, v soukromí hledá hlavně řád a klid.
Její těhotná matka utekla v roce 2014 z doněckého Lymanu, kde začala válka. Útočiště našli nejdříve u Kyjeva, a když vloni Ruská armáda zaútočila na Ukrajinu, utekli do Prahy.
Originálním oceněním pro vítěze bylo vyslání zvukové stopy jejich hlasů na nekonečnou pouť vesmírem prostřednictvím jedinečného radioteleskopu. Do ankety se zapojilo více než 82 tisíc posluchačů.