Zahraniční filmové štáby utrácí v Česku až 12 miliard ročně, pobídky jsou důležité, tvrdí producent
Vláda rozhodla o dofinancování filmových pobídek na letošní rok o dalších 570 milionů korun a zároveň omezila jejich výši a platnost. V čem je to pro filmový průmysl i stát lepší? „Každá koruna, kterou stát do pobídek vloží, se vrátí a přinese ještě jednou tolik,“ říká producent Radomír Dočekal z Asociace producentů v audiovizi v rozhovoru pro Radiožurnál.
Senát potvrdil rozhodnutí sněmovny, že žadatelé o filmovou pobídku získají nejvýše 150 milionů korun na projekt a rok. Stát v rámci pobídek vrací filmařům pětinu z peněz, které zanechají u tuzemských dodavatelů odvádějících v Česku daně. Vy to vítáte. Kde se to pozitivně odrazí?
V tom, že se systém opět zprovozní. Od 1.1. letošního roku je zavřený, nové projekty se nemohou hlásit. Kvůli tomu odchází do jiných zemí. To je hlavní plus pro všechny filmaře v Čechách i pro zahraniční projekty, které chtěly do Čech přijít a natáčet tu.
Ročně tu zahraniční filmaři utratí 10-12 miliard. Jen 40 % z toho jde do filmového průmyslu, 60 % jde do ubytování, dopravy a stavebních a dalších služeb, uvádí Radomír Dočekal
To znamená, že pobídky byly pozastaveny hned na začátku roku, protože byly vyčerpány?
Přesně tak. Rozpočet pro filmové pobídky, což je cirka 800 milionů ročně, byl vyčerpán ještě předtím, než rok začal. V loňském roce byl po covidu obrovský nárůst. S covidem jsme se rychle vyrovnali a přijali opatření tak, abychom mohli pracovat i během všech možných lockdownů. A díky tomu projekty přišly, chtěly tu utrácet velké peníze, a tím pádem ta vratka, která je dvacet procent, převýšila alokaci, kterou fond měl. Proto fond pobídky uzavřel.
Projekty, které se stihly registrovat v loňském roce, mohly v letošním roce natáčet, ale nové projekty přicházet nemohly. To je nebezpečí příštího roku, celé by se to zastavilo. To, že vláda přistoupila k navýšení dotace do Státního fondu kinematografie a tím pádem navýšila prostředky na vratky, umožní to, že fond zase začne fungovat.
Proč by nás měly zajímat starosti filmařů?
Je to vratka, investiční pobídka. Stojíme o to, aby do České republiky někdo přišel utrácet peníze, to je základní premisa pobídek. Vratky fungují ve všech zemích Evropy, v Americe, Austrálii. Jsme díky tomu v konkurenčním prostředí. Bez pobídek by sem zahraniční projekty nepřišly.
Propagace České republiky má několik úrovní. To, že se Česká republika jako Česká republika objeví přímo na plátně, je ta nejlepší z nich. Ale už to, že se Mission Impossible natáčí v Praze, o tom se píše spousta článků, fanoušci o tom vědí a to, že v Praze točí Tom Cruise, je všeobecně známo. I tahle propagace funguje.
Jak se odhaduje efektivita vynaložených prostředků na pobídky?
Podle analýzy fondu kinematografie před pár lety se ukazuje, že každá koruna, kterou stát do pobídek vloží, se vrátí a přinese ještě jednou tolik. Pro státní a veřejné rozpočty jsou výnosy z pobídek dvojnásobné.
Filmové pobídky kvůli rozpočtovému provizoriu stojí. Dopadne to na cestovní ruch a na hotely
Číst článek
Čtyřicet procent utracených nákladů filmařů v České republice jde do státních a veřejných rozpočtů, z toho se dvacet procent vrátí na pobídku a dvacet procent v rozpočtech zůstane. A je to ještě předtím, než je pobídka vyplacena. To znamená, že stát nemá s pobídkou vlastní výdaje.
Kam všude peníze tečou?
Pouze čtyřicet procent skončí ve filmovém průmyslu – filmových a štábových profesích, firmách, které poskytují služby pro výrobu filmů jako jsou půjčovny kamer a podobně. Šedesát procent peněz, které se tady utratí, což je okolo 10-12 miliard ročně, jde mimo filmový průmysl – ať je to ubytování, stavební služby, doprava, nájem lokací a prostor, kde se natáčí.
V čem spočívá konkurenceschopnost České republiky, i když má nejnižší filmové pobídky v Evropě? Poslechněte si celý rozhovor.
