Michalův dokument skládá portrét ženy skrz její vlastní slova. Prostřednictvím vzpomínek na partnera i literárních oblíbenců nechává Annu Kareninovou, mýtus za titulky, jak ji sám režisér nazývá, najít samu sebe.

Kareninová v prvních minutách snímku glosuje své jméno s tím, že si někteří lidé myslí, že jako osoba z masa a kostí ani neexistuje. Režisér Petr Michal ji přitom paradoxně sleduje jako zcela běžného člověka uprostřed normálního života. To, co překladatelku činí nevšední, není do takové míry její práce ani sláva, ale především její uvažování.

Na rozdíl od jiných dokumentárních portrétů nechává Michal svou protagonistku pouze hovořit. A to skutečně o všem – o práci, každodenním životě, zásadním vztahu se spisovatelem a básníkem Petrem Kabešem i o prázdnotě, která po jeho smrti v životě manželky zůstala.

Nejen partnerka

Anna Kareninová na plátně prochází místnostmi svého bytu, bere do rukou předměty, čte z knih nebo cestuje. U toho hovoří. „Písky ji řinou hlavu,“ cituje ze zápisků zesnulého manžela Petra. Vysvětluje, že verše, které původně věnoval malířce Toyen, vlastně patří také jí samotné.

Právě okolo vztahu dvou osobností v obklopení literatury staví Petr Michal ve svém prvním dlouhometrážním snímku hlavní vyprávěcí linii. Kareninovou ovšem neredukuje pouze na partnerku, Kabeš zastává v osobitém dokumentu takové místo, jaké zastával i v jejím životě.

Celým dokumentem prostupuje téměř hmatatelná přítomnost zesnulého muže, který svou ženu ani po smrti nikdy neopustil. Kareninová sice po jeho skonu zůstává sama, osaměle se ale necítí.

Stejně tak neztrácí čas lítostí. Po Kabešovi již netruchlí, protože (jak říká) „je stále v ní“. Nepřítomnost druhého člověka bere jako přirozenou výzvu, která ji posunuje dále, k blíže nespecifikovanému cíli.

Část dokumentu je věnována také bezesporu významné práci Kareninové, která během své kariéry přeložila celé dílo Louise Ferdinanda Célina a Ezry Pounda. I překladatelčino dílo ale bez zbytečných faktografických odboček prezentuje na plátně pouze Kareninová. Režisér nechává protagonistku vysvětlit svůj vztah k autorům, kterým dle svých slov překlady prokazuje službu.

Právě potřebu něčemu sloužit staví překladatelka do centra svého života. Vysvětluje, jak by nikdy nemohla přeložit dílo někoho podlého, a s oddaností popisuje svou lásku k literatuře i nuancím jazyka.

Jak pochopit

Snímek zároveň netouží být pouhou observací, prahne po hlubším uchopení člověka skrytého za vlastním jménem. Neodvažuje se ale ponořit do interpretace, protože podobně jako ve filmu všudypřítomné knihy ani člověka nelze univerzálně pochopit. A Petr Michal to ví.

Dokument záměrně nevynechává dlouhá zamyšlení ani chvíle, kdy překladatelka, trpící jemnou poruchou mluvení, nedokáže přesně vystihnout své pocity. Nechává ji tápat po slovech a s empatií odhaluje veškerou její lidskost.

Působivou stránkou díla je také jeho obrazová složka, která občas mírně přehluší i film samotný. Kameraman Jakub Vrbík snímá dokument na analogovou kameru, médium ovšem nevyužívá samoúčelně. Umožňuje obrazu, aby vyprávěl svůj vlastní příběh a doplňoval překladatelčino hovoření o všedních situacích i smyslu života.

Izolace Kareninové není pod optikou teplého filmového obrazu truchlivá, ale hřejivá, a co více, přirozená. Díky zvolené technice se navíc i běžné předměty jako stohy papírů, psací stroj nebo nákupní seznam popsaný položkami jako báseň verši, stávají čímsi kouzelným.

Tvůrci si dobře uvědomují, že divácká pozornost pro člověka, o kterém před zhlédnutím snímku pravděpodobně sál mnoho neví, je značně omezená. Dokument má proto pouhých 41 minut. Snímek stále stojí převážně na hovoru, což by si s ambicióznější délkou nemohl dovolit.

V závěru název filmu, pocházející z citátu „Je nalezena tím, koho hledá. Zná naše jména“, odpovídá na všechny otázky, které dokument pokládá. Ani překladatelka přitom neví, odkud věta, vytažená ze stohů poznámek, vlastně pochází.

V odrazu práce, kterou Kareninová odvádí, a ústředního vztahu divák na chvíli dokáže pohlédnout do tváře reálného člověka. Ne překladatelky. Ne jména. Ale skutečné osoby.

Dokument Je nalezena tím, koho hledá měl v českých kinech premiéru 17. března 2023.

Julie Šafová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít