Petr Hátle natočil film o duševních potížích mladých. ‚Není to slzavé údolí, ukazuje cestu ven.‘
O zhoršování duševního zdraví mladých lidí, u nichž přibývají diagnózy jako sebepoškozování nebo hraniční porucha osobnosti, se mluví čím dál více. Téma zpracovává i nový dokumentární film Petra Hátleho Přežít svou hlavu, jehož premiéru uvede Česká televize 23. září. Jak těžké bylo navázat vztah s protagonisty snímku? Na jaké bariéry filmaři naráželi? A co prozradila jedna z hlavních protagonistek Kristýna Zástěrová?
Možná zdánlivě banální otázka na začátek, proč toto téma? Petr Hátle: Evidentně je to téma, které je velmi důležité. Duševní zdraví mladých lidí se zhoršuje, nikdo neví proč, o to víc bychom se tím ale měli zabývat.
Natáčení bylo o důvěře, ne o senzaci. Chtěl jsem ukázat, že s duševními problémy se dá žít, říká režisér Petr Hátle
Když mě tedy oslovila Česká televize, že by měla zájem něco na toto téma natočit, neváhal jsem. Rozhodl jsem se, že půjdu přímo za lidmi, kteří trpí nějakými duševními potížemi, že budu sledovat jejich životy a nechám vyprávět jejich příběhy jejich vlastními slovy.
Kramný, Stodolovi, teď psychické problémy dospívajících lidí. Nechcete natočit už něco veselého?
Veselého asi úplně ne, ale snažím se, aby ve všech filmech byla vždycky nějaká naděje, aby nekončily úplně tragicky. A to samé se týká i toho dokumentu. Věřím, že publikum pochopí, že i u psychických potížích existuje naděje.
Už když jsme se dohodli na tom, že to budeme natáčet, tak jsem říkal, že nechci, aby to bylo slzavé údolí. Chtěl jsem, aby to bylo o lidech, kteří s tím bojují, kteří se z toho snaží dostat, aby to byla vlastně taková pozitivní zpráva o tom, že i když žijeme v době, kdy hodně mladých lidí trpí, je z toho cesta ven...
Když režisér dokumentárního snímku točí film tohoto druhu, tak je důležité, aby získal důvěru objektů svého zájmu. Jak jste na to šel?
Uvažovali jsme nad tím, jak tyto lidi do filmu získat. Jednoduše jsme dali výzvu do televize, že hledáme mladé lidi, kteří prošli nějakou duševní krizí nebo stále procházejí.
1:45
Vesničko má středisková slaví 40 let. Na slavnost v Křečovicích přijeli zavzpomínat i tvůrci filmu
Číst článek
A ozvalo se nám skoro 150 lidí, z čehož jsme měli radost, že se lidi nestydí o tom mluvit a rádi by sdíleli svoji zkušenost. Nakonec jsme vybrali čtyři nejvhodnější, se kterými jsme natočili film. Důležité pro nás bylo, abychom nenatáčeli jenom v Praze, protože dostupnost péče v regionech není tak dobrá jako v Praze, a je nutné na to upozorňovat.
Měl jste scénář, nebo ten se rodil podle toho, jak šel život?
U dokumentárního filmu vzniká scénář často za pochodu. V podstatě jsou hotové jen základní body, a potom se řídíme tím, co přináší život.
Naše čtyři protagonisty jsme si vybrali právě i kvůli tomu, že se v jejich životech dělo velké množství věcí. Všichni zrovna byli v přechodových momentech svých životů, co se týká studia, práce, stěhování, což nám hodně pomáhalo. Natáčeli jsme přibližně rok.
Čím je zajímavý příběh jedné z protagonistek Kristýny Zástěrové?
Nás Kristýna zaujala tím, jak hluboce umí reflektovat svoji situaci. Ona je typ člověka, který o sobě dokáže velmi přesně mluvit, velmi přesně popsat své potíže, které měla už v dětství.
Další úspěch pro český film. Snímek Křehký domov ve smíšené realitě vyhrál na festivale v Dánsku
Číst článek
A postupně, jak dospívala, tak se zhoršovaly a zhoršovaly, ona si ale byla schopná najít pomoc, přestože byla z Mladé Boleslavi, kde to nebylo úplně nejjednodušší. Kristýna se sama sobě věnuje, chodí na terapie, mluví o sobě a myslím si, že se má velmi dobře.
Setkal jste se někdy při práci na tomto dokumentárním filmu s klišé, že mladá generace je citlivá, přepjatá, že to jsou sněhové vločky?
Osobně jsem se s tím nesetkal. Ale setkávám se s tím samozřejmě v diskusích na sociálních sítích nebo u různých politiků. Hodně mě to štve. Já si myslím, že bychom neměli zlehčovat utrpení jiných lidí, ale měli bychom hledat příčinu, proč se to děje.
Často tohle říkají lidé, kteří tady v devadesátých a nultých letech utvářeli společnost. Oni spíš by měli přemýšlet nad tím, co udělali špatně, že naše děti jsou v tomto světě, jestli to třeba není i jejich spoluzodpovědnost, místo toho, aby jim vyčítali, že se necítí dobře.
Kristýno, teď se zeptám vás, zvažovala jste hodně, jestli jim řeknete, jak to s vámi bylo?
Kristýna Zástěrová: Když jsem viděla ten inzerát, říkala jsem si, že to snad ani není možné, jak moc se to na mě hodí, a že by byla škoda neodepsat. Sepsala jsem tedy takový text a poslala jsem ho do televize. Pak už jsem jen chodila na konkurzy, až jsem se dostala do nejužšího výběru.
33:46
Dobíjí mě skvělí lidé, půlka Česka na mě má telefon. Z předávání Lvů mám okno, říká herečka Zlatohlávková
Číst článek
Konzultovala jste to třeba s nějakými experty na duševní zdraví, jestli do toho máte jít?
S mým psychologem jsem to vůbec neprobírala. Řekla jsem mu o tom, až když jsem se dostala do nejužšího výběru. On se zasmál a řekl, že doufá, že tam nebude muset taky. Nakonec tam ale v pár záběrech byl.
Když vyprávíte svůj příběh, co říkáte?
Začínám chronologicky od dětství, kdy moje potíže začaly. Zmiňuji úzkosti, vyprávím, jak to pokračovalo, co se mi dělo a jak se to potom vyvinulo v pozdějších letech v depresivní stavy a co jsem s tím dělala, kdo mi s tím pomáhal.
Slýchávala jste reakce typu „To je jenom nějaký smutek, tak se usměj a bude ti líp“?
Já si myslím, že nejbližší rodina to prostě brala tak, že už holt jsem taková a žádnou nálepku to nemělo. Spíš jsem já sama cítila, že to není úplně v pořádku, ale byla jsem v tom ztracená. Až když jsem potom dostala bližší odpověď, tak mi to do jisté míry osvětlilo, co se se mnou děje, začalo mi to celé dávat smysl a nějak mě to ujistilo.
Pardubická studentka chtěla upozornit na sebevraždy dospívajících. Její film má už i své webové stránky
Číst článek
Bylo těžké přesvědčit rodinu, aby k vám pustili filmaře takto blízko?
Spíš bych řekla, že bylo těžké je přesvědčit, aby se taky zúčastnili, protože to byla do jisté míry podmínka toho, že tam musí být rodina nebo moje přirozené prostředí. Přesvědčit moji mamku, aby tam šla a něco říkala, bylo těžké. Nakonec to ale všichni zvládli.
Zvítězila touha udělat něco pro osvětu?
Jednoznačně. Já jsem do toho šla právě s tou myšlenkou, že budu ráda, když to někdo uvidí a řekne si, že by mohl jít touto cestou, že mu to dá naději něco s tím dělat, i když to vůbec není jednoduché...
S jakými překážkami při hledání pomoci se mladí lidé potýkají? Na jaké bariéry tvůrci filmu naráželi? Poslechněte si celý rozhovor.
