Při pohledu na současnou tuzemskou filmovou produkci by mohlo kdekoho napadnout, že se tu vedle dobových dramat a rozpustilých komedií o sexu nic jiného nenatáčí. Není to samozřejmě pravda – občas tu vzniknou i komedie bez sexu nebo kriminálky.

Touhu po pořádné žánrovce tak musí český divák uspokojovat v zahraniční tvorbě. Proto se samotný námět nového snímku Karla Janáka zdál tak vzrušující. Ačkoli mysteriózní thriller v rukách režiséra televizních pohádek a zmíněných ulítlých komedií (konkrétně Snowboarďáci, Rafťáci nebo loňský Cuky Luky Film) už na papíře zněl spíše jako experiment než krok, který by měl definitivně překonat místní filmařský odstup k větší žánrové vyhraněnosti.

Už trailer ale nasvědčoval, že se žádná brzká změna nechystá. Zápletka filmu, v němž se mladý manželský pár Zuzana (Gabriela Marcinková) a Andrej (Vojta Dyk) nastěhují do počítačem ovládaného moderního domu kdesi v Tatrách, který jim záhy začne narušovat život, totiž zněla, jako že svou chvíli promeškala nejméně o 10 let.

Jak stihla poznamenat řada lidí v komentářích na ČSFD, vzpouře domu budoucnosti věnovali dokonce už v roce 2001 část své hororové epizody známí předpovídači událostí Simpsonovi. Což není nijak zvláštní, protože souboj člověka s místem, které tradičně představuje bezpečí, je vděčný vypravěčský motiv. Vlastně by to ani nestálo za zmínku, kdyby se seriálová dějová linka tak nápadně nepodobala té filmové.

Příběhy se totiž odvíjejí skoro identicky  – když pomineme přidání vedlejších postav vilného souseda Ondřeje Malého a sexuchtivé kamarádky Zuzany Porubjakové do Janákova Důvěrného nepřítele nebo skutečnost, že v Simpsonových počítačový Ultrahouse promlouvá hlasem Pierce Brosnana. Dům si například v obou případech oblíbí hlavní ženskou postavu a prožije s ní intenzivní zážitek ve vaně.

Nic však nebrání tomu, aby snímek i přes určitou povědomost, která koneckonců dojde jen některým divákům, vytěžil maximum ze svého hororového potenciálu.

A tohle je ta úroveň, v níž se projevuje lehká zastaralost tématu. V době, kdy čím dál více domácností využívá hlasem ovládané klienty a připojuje spotřebiče k internetu, nikoho příliš nepřekvapí dům, který vám po probuzení sám připraví kávu nebo pustí k tanci oblíbenou píseň. 

Co Důvěrný nepřítel navozuje, není strach z technologické neznámé, ale velmi uvěřitelná panika mladé Slovenky z toho, že kvůli nepřítomnému partnerovi a jeho empatické plochosti vyměnila jistotu města za chlad horské osamělosti, kterou na každém jejím kroku doprovází robotický český hlas.

Zajímavé je, že nepříjemná pozornost kamer, které Zuzanu bez přestávky sledují ze všech stran, se opakuje i v samotném snímání filmu. Prsa Marcinkové se tak objeví v záběru skoro častěji než Dyk. Celkem pochopitelně se potom nabízí, aby na nechutnou poznámku vůči hlavní postavě reagoval někdo z publika frustrovaným zvoláním „Ježíši Kriste!“ následovaným bouřlivým smíchem přísedících.

Důvodů k zasmání nicméně nabízí Janákův „vážně braný“ thriller nespočet. Komická je naprostá okatost product placementu, charakteristika postav nebo jen zobrazení toho, jak pracují digitální technologie. Jak se film přenese do své druhé části, je ta proklamovaná serióznost kompletně zapomenuta. A začíná fraška o pochybném umění, nájemných vrazích ve křoví a pracovních nevěrách, která končí stejně úsměvným poselstvím o světě offline.

Snímek měl v českých kinech premiéru 30. srpna.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít