Česká kina uvádějí film Zápisník alkoholičky podle stejnojmenného blogu. Tereza Ramba pod vedením režiséra Dana Svátka hraje mladou ženu a matku, která propadne pocitu izolace a s ním i alkoholu.

Premiéry Pavla Sladkého Odvykačka 15:40 12. července 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Ramba už vícekrát dřív osvědčila, že dobře zvládá jemněji odstíněný, ale i expresivní projev v komediálních i dramatických rolích. Tentokrát se jí naskytla úloha ženy, která se po porodu ocitne v izolaci, protože se s manželem odstěhují mimo Prahu na venkov k rodičům.

Ztratí kontakt se svými známými, každodenní cíle, byť třeba iluzorní, jako jsou ty v práci, a ocitne se v domě u tchána a tchýně. Od toho, že pít je „normální“ a „standardní“ na oslavách, po práci s kolegy a kolegyněmi, nebo i večer doma u televize, se posouvá k sebedestrukci, kterou si pochopitelně dlouho není schopna přiznat.

Závod ke dnu české ‚romantické‘ komedie má novou vítězku. Je to Eva Toulová

Číst článek

Filmů o ženském alkoholismu, podobně jako například o ženském bezdomovectví, je málo. Filmů o problematických hrdinech, často i charismatických tvůrčích osobnostech, které propadaly alkoholu, je mezi Zrodila se hvězda, Walk The Line, Crazy Heart a podobně dost. Ženské pití jako by ale bylo něčím odpudivější? Tím pádem je to bezmála tabu.

Dramatem, které se pokusilo zprostředkovat přímo tíži domácího pití, samoty a sebedestrukce hlavní hrdinky s flashbacky do někdejší šťastnější minulosti, byl především kanadský snímek Bernarda Émonda Žena, která pije.

Emília Vášáryová hrála alkoholičku v nedávném slovenském filmu Eva Nová, Meg Ryanová ztvárnila alkoholičku v romantickém dramatu Když muž miluje ženu a Sandra Bullocková v dramedii 28 dní. Tam hrdinku na odvykačku přivedou divoké následky svatebního večírku, což je mimochodem příbuzný moment se Zápisníkem alkoholičky.

Dan Svátek je v Česku známý díky divácky úspěšnému filmu o boji se závislostí na alkoholu Úsměvy smutných mužů. Natočen byl podle předlohy Josefa Formánka. Východiskem novinky byl pro změnu známý blog Michaely Duffkové.

Z něj následně vznikly knihy, první z nich oceněná Magnesií Literou, navíc také celý podnikatelský projekt se soukromým centrem léčby závislostí. Meritem Zápisníku ale byla a nadále je individuální zkušenost závislosti na alkoholu v současné české střední třídě.

26:53

Nikdo nezačne pít jen tak. Vždy jsou za tím věci, které nevidíme, říká autorka Zápisníku alkoholičky

Číst článek

Nejde tedy o zničující antisociální alkoholismus společenské periferie, ale o závislosti vznikající spíše v prostředí například tzv. zelených vdov, tedy žen, které žijí na předměstích, jejich muži dlouho pracují a ony netrpí materiálním nedostatkem, ale osamělostí, depresemi nebo úzkostmi.

Případ Duffkové navíc přirozeně zviditelňuje také dědičné sklony a všeobecnou velmi vysokou českou toleranci k přítomnosti alkoholu ve veřejném prostoru, v rodinách i výchově. Češi jsou prostě na svoje výsledky v roční spotřebě alkoholu na hlavu pyšní podobně jako na opilecké historky. Líh patří neodmyslitelně k mnoha činnostem od oslav až po sportovní a volnočasové, například vodácké nebo cyklistické rekreační aktivity.

Proč se tedy film s podstatným námětem, navíc odvinutý od osobní zkušenosti, nepovedl? Jednoduše kvůli scénáři Marty Fenclové a režii Dana Svátka. Ten redukuje všechny vedlejší postavy na jediný rozměr, jako je například „kamarádka z kanceláře, která se hlavní hrdince okamžitě a s lehkostí odcizí, jakmile jejich životy dostanou jiný směr“.

Zápisník alkoholičky shromáždí příčiny, všechny nám je zřetelně předestře a pak už jen sledujeme ztvárnění postupného pádu. Bez jakýchkoli významnějších zvratů nebo víceznačností. Tereza Ramba hraje i díky kostýmní, maskérské a kadeřnické práci přesvědčivě, ale film navzdory stopáži 92 minut dokáže působit repetitivně.

Vyprávění je poněkud nepochopitelně prošpikované „flashforward“ scénami, tedy záběry ukazujícími budoucí stavy hlavní hrdinky. Rambě to redukuje potenciál portrétu postupného vývoje alkoholismu a filmu to nepřidává nic ani po stylové ani významové stránce. Vizi a atmosféru filmu mají dotvářet ve výsledku mimořádně iritující zpomalené záběry a hrdinčiny sny. Slow motion i jiné prvky působí bezradně.

Jako publikum rozumíme vnějším, například distribučním a marketingovým důvodům, proč si Svátek námět vybral. Zato režijní vize z krachující struktury Zápisníku alkoholičky vůbec jasná není.

Zápisník alkoholičky měl v českých kinech premiéru 11. července 2024.

Pavel Sladký Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít