Karel Gott, zpěvák milostných písní. Nejčastější slova v jeho textech jsou já, ty a láska
Nejslavnější český zpěvák Karel Gott slaví osmdesátiny. V průběhu své téměř šedesát let trvající kariéry nahrál hodně přes tisíc písní. Jak ukazuje analýza jejich textů, většinou byly o lásce.
Jak zjistili datoví novináři serveru iROZHLAS.cz z textů 379 Gottových známějších písní, zpěvákovo hlavní téma je jasné: láska. Slova já, ty a láska jsou třemi nejčastějšími v textech, které Gott zpíval, když se odstraní předložky a spojky.
Já (a skloňované podoby jako mi) se ve zkoumaném vzorku textů objevuje celkem 1969×, ty 638× a láska 502×. Následují slova tvůj, můj, daleko, svůj, jít, rád a chtít. V textech z let 1960 až 2019 je celkem přes 54 tisíc slov.
Dekáda za dekádou
Změny v Gottových textech jsou patrné z četnosti slov po jednotlivých desetiletích. Já a ty zůstávají nadčasovými, ale láska v šedesátých letech, kdy Gottova kariéra začínala, tak velkou roli nehrála: na třetím místě se objevuje slovo rád. To předčí lásku i v letech sedmdesátých.
Navrch má láska naopak v osmé a deváté dekádě minulého století. V dalších desetiletích už od ní však Gott upouští: v textech z nultých let (po roce 2000 do roku 2010) dominuje slovo chtít a dvojice den a sen, v současné dekádě pak daleko a svět, lásku předčí i hrát nebo zpívat.
Pro porovnání, jak se Gottovy texty liší od současné české produkce, zjišťovali datoví novináři také četnost slov v textech z letošní desky Není se na co těšit elektropopové skupiny Post-hudba. Nejčastější slovo je v nich říkat, zájmeno já následuje až po slovu všechen nebo spojení pořád stejný. Přestože je většina písní tématicky dotýká milostných vztahů, slovo láska v nich nezazní ani jednou.
Hlavní hodnota Karla Gotta? Jeho příběh
Že je Gott v prvé řadě zpěvákem milostných písní, potvrzuje i hudební publicista Pavel Klusák. Vždy jimi podle něj nejlépe oslovoval svou cílovou skupinu – ženy. Jak ale Klusák podotýká, u hvězd Gottova formátu je zpěvák vždy důležitější než příběh.
Je Gott v první řadě zpěvák milostných písní, jak ukazují naše data?
Jasně. Za prvé takový chtěl být v rámci své nepřehlédnutelné touhy po nekonfliktnosti, za druhé je to tenor, za třetí při jeho cílové skupině žen nelze jinak, a potom – slovo „láska” má to dlouhé áá, které se tak dobře zpívá! Gott tvrdí, že o stinné stránce světa nechce zpívat: to říká zkresleně, vždyť měl hity jako protiválečné Pošli to dál nebo palachovské Kam tenkrát šel (Můj bratr Jan), ale on si sám sebe dokresluje často a zručně.
V Gottově diskografii najdeme celou řadu žánrů – jazz, rokenrol, operetu, lidovky i dechovku, kterou nahrával pro německé publikum. Jak si ho zařazovali jeho posluchači?
V Česku nepochybně jako Gotta – žánr sám pro sebe, člověka, který měl v 70. a 80. letech to nejexkluzivnější místo v československých médiích, včetně vlastního televizního cyklu koncertů. Není u nás člověka, který by neznal to jméno a tvář: od dětí ve školce po starce nad hrobem. Jaké písně zpíval, to je vedle té jistoty „je tu s námi” vlastně vedlejší.
Jen řadových desek vyšlo Gottovi v Česku skoro šedesát. Je v jeho kariéře období, kdy byl hudebně na vrcholu?
Vždycky jde o kritéria. Hlasem, repertoárem a osobní energií jsou nejlepší Gottovy nahrávky do roku 1966, tedy řada singlů a první dvě elpíčka: řekl bych, že nejsem mezi hudebními publicisty sám, kdo je pokládá za jediné skutečně podařené. Ve svém německém vlastním životopise Zwischen zwei Welten uvádí Gott jako svůj vrchol léta 1972 až 1976: chápu ho, tehdy vydával naplno v západním Německu i Československu. Brzy po Antichartě mu pak vyšlo první LP v Sovětském svazu s prodaným nákladem čtyři a půl milionu nosičů, jak stojí na jeho webu.
Jaký byl Karel Gott po sametové revoluci? Některé z jeho nejznámějších písní jsou přitom porevoluční – jak koukám, třeba Když muž se ženou snídá, Pretty Woman nebo Být stále mlád. S těmi staršími se podle vás nedají srovnávat?
Sám jmenujete za třicet let tři písně, z toho dvě převzaté. Gott zůstává hodně věrný okruhu svých dlouhodobých spolupracovníků a nikdy se neodvážil udělat to co Tom Jones nebo u nás Václav Neckář: spojit se s generačně mladšími muzikanty a přes čerstvý sound omladit sebe sama. Je to škoda: v Gottově případě by takový projekt měl zaručeno vřelé široké přijetí, tím jsem si jistý.
Hlídal si vlastně někdy Gott kvalitu svých písní, nebo mu šlo spíš o oslovení mas a zpíval, „co mu přišlo pod ruku“?
U hvězd, jako je on, je zpěvák vždycky důležitější než píseň: jako publikum si máme zapamatovat tvář, ne hudbu a slova. Proto je vlastně přirozené, že se pak brodíme mořem bezvýznamných písní. A proto pokládám za Gottovu hlavní hodnotu pro nás všechny jeho problematický, ale silný příběh – nikoli jeho hudbu.
