Ředitel filharmonie Mareček: Hudba skladatelů zněla koncentračními tábory jako symbol vzdoru i naděje
Osmdesát let od konce druhé světové války se dá připomínat i skrze hudbu. „Střet s náhlou konečností světa a snahu nějak se tomu postavit dokáže hudba vyjádřit úplně nejlépe,“ míní generální ředitel České filharmonie David Mareček v pořadu Jak to vidí... Českého rozhlasu Dvojka.
Druhá světová válka zmařila naděje i jedné generace skladatelů. V Terezíně zahynul skladatel Pavel Haas, klavírista a dirigent Viktor Ullmann, skladatel a korepetitor Hans Krása i nadějný pianista Gideon Klein.
Host: generální ředitel České filharmonie David Mareček. Moderuje Zita Senková
Někteří z nich stihli svá díla před svou smrtí dokončit. „Když se ale podíváme na Leoše Janáčka, který vyučoval Pavla Hasse, bratra slavného herce Hugo Hasse, tak ten své nejslavnější skladby vytvořil až po šedesátce,“ připomíná ředitel České filharmonie David Mareček.
Takovou možnost rozkvětu nikdo z terezínských autorů neměl. „S velkou mírou pravděpodobnosti jsme tady přišli o nesmírně silnou skladatelskou generaci,“ konstatuje.
Symbol odporu i naděje
53:55
Kdo byl třináctiletý básník z Terezína Hanuš Hachenburg? Neznáme jeho tvář, ale tušíme, co prožil
Číst článek
Přesto tito lidé dokázali hudbu využít i v době, kdy jim byla svoboda odepřena. Zejména v Terezíně se hudba stala velkým symbolem odporu a zároveň naděje. „Ve velmi polních podmínkách se například hrálo pod taktovkou dirigenta Rafaela Schächtera u příležitosti inscenované návštěvy Červeného kříže Verdiho Rekviem. Přeživší později na událost vzpomínali jako na jedinou možnost zazpívat svým věznitelům to, co jim nemohli říct.“
3:11
Housle, flétny a klarinety. Italové poslali na Ukrajinu netradiční humanitární pomoc
Číst článek
Totéž platí i o dětské opeře Brundibár od Hanse Krásy, která se hrála dokonce více než padesátkrát. Anebo o Císaři Atlantidy Viktora Ullmanna, který dokonce nesměl být v Terezíně vůbec proveden, protože obsahoval až příliš zjevné narážky na Hitlera.
S výjimkou klavíristy Karla Reinera, který napsal hudbu ke hře Staročeská Esther, jež se rovněž hrála v terezínském ghettu, nikdo z těchto autorů druhou světovou válku nepřežil. Většinou zahynuli v Osvětimi.
Inspirace apokalypsou
V Terezíně byl lékařem i vězněm. Život chirurga popraveného v Osvětimi odkryl čtrnáctiletý student
Číst článek
Jedním z mála šťastnějších příběhů je případ Oliviera Messiaena, který byl jako francouzský voják uvězněn v německém táboře, kde díky hudbymilovnému dozorci mohl napsat a provést Kvartet pro konec času, známou skladbu pro housle, klarinet, cello a klavír.
„I tato skladba je ale inspirována apokalypsou. Troufám si tvrdit, že střet s náhlou konečností světa a krutostí a snahu nějak se tomu postavit – a pokud to nejde, tak s ní alespoň vnitřně bojovat anebo najít v sobě naději na poslední soud a příchod spravedlnosti, – dokáže hudba vyjádřit úplně nejlépe,“ dodává David Mareček.
