Italská ulice se pořád obnovuje, vypráví fotograf Kopp. Vystavuje snímky z Palerma
V Itálii žil osm let, působil tam nějaký čas jako velvyslanec a cítí se tam jako ryba ve vodě. Fotograf a bývalý diplomat Pavel Kopp pro výstavu v Galerii Vinohradská 12 vybral snímky z Palerma. „Ty fotky nestárnou, italská ulice se pořád obnovuje. Mám k tomu blízký vztah,“ říká Kopp k výstavě Chvilky v Palermu. V čem nezapře své dávné italské předky a jak vznikala společná kniha s Miroslavem Horníčkem, popsal v pořadu Host Radiožurnálu.
Byla výhoda, když jste vedl ambasádu v Římě, že v sobě máte kus Itala?
Myslím, že ano, protože musím říct, že řada našich diplomatů se tam necítí úplně komfortně, protože Italové jsou sví, dochvilnost na schůzkách nehraje roli. Ale zase mají jiné přednosti, krásně se oblékají. Je to složité, každý v tom může vidět výhody a nevýhody, ale já jsem se tam cítil opravdu dobře.
Fotografie, můj celoživotní koníček, mi pomohla ke kariéře diplomata, ohlíží se Pavel Kopp. Jak přišel k Řádu rytíře italské hvězdy od italského prezidenta? Poslechněte si celý rozhovor.
A i v době, kdy jste byl velvyslanec, tak jste na krku nosil Leicu? Fotografoval jste?
Když jsem měl možnost, tak soukromě. Měl jsem vůz s řidičem, tak jsem ji nechával v autě. Ale fakt je, že jsem fotil hned, jak to šlo. Dneska je to všechno jednodušší, protože se dá fotit i na mobil, takže mám vlastně foťák pořád u sebe.
Vy jste se přátelil s Miroslavem Horníčkem, dokonce jste spolu vydali knihu Chvilky s Itálií. Jak to tenkrát bylo s tou knížkou?
Moje pobyty v Itálii byly dva, jeden čtyřletý v Miláně jako obchodník, druhý čtyřletý v Římě jako diplomat. A k tomu mi pomohla ta fotografie, to je další příběh.
Ale zajímavé bylo, že když jsem se vrátil z Itálie s těmi černobílými fotografiemi, tak jsem začal dělat výstavy, publikoval jsem v časopisech. A v Panoramě mi řekli, že by mohla být hezká publikace, když budu mít kvalitní průvodní slovo.
26:27
I když jsem ztrácela jistotu, v hloubi duše jsem si vždy věřila, říká fotografka Jarcovjáková
Číst článek
Měl jsem nějaké známé ve Viole, kde Miroslav Horníček měl svoje pořady. Když dostal moje fotky, tak řekl, že mu mluví z duše, ale že o té Itálii nic neví. Takže bude psát tedy o těch lidech, co jsem vyfotil. A tak vznikla tato atypická knížka.
Knížka vyšla i v italštině, ocenili to Italové?
Měli jsem hezké reakce, ale to byli přátelé, takže nevím. Oni to možná vidí trochu jinak, ale ty texty Miroslava je oslovily určitě.
Knížka vyšla nákladem neuvěřitelných skoro 100 tisíc výtisků, mnozí naši posluchači ji mají určitě doma v knihovně. Vy jste potom už s Miroslavem Horníčkem zůstali celoživotními přáteli?
Ano, až do jeho smrti, skoro 30 let. A bylo to krásné. Dělám o něm teď pořad. Začalo to, když bylo 100 let od narození Miroslava v roce 2018, byl jsem tehdy požádán, a začal jsem dávat dohromady vzpomínky – hodinu promítám fotky a povídám o Miroslavovi a o našem přátelství.
Byl to mistr slova, to víme, ale když si některé epizody v knize přečtete, například poslední epizodu nazval Láska a stavby, tak to je nádherný text, kdy to člověka chytí za osrdí.
World Press Photo vyhrál snímek z válečné Gazy. Žena na něm drží mrtvou neteř v náručí
Číst článek
Jste pořád věrný analogickému procesu, nebo fotíte digitálně?
Digitální foťáky jsou dneska úžasný, byl jsem zezačátku skeptický, ale technická stránka šla tak rychle dopředu, že dnes málokdo fotí, a to i ze starších fotografů, analogově. A také je s tím problém, protože musíte čekat, než se to vyvolá, a nemůžete se vrátit. Dnes když fotíte nějakou situaci, tak se za vteřinu můžete podívat, jak se to povedlo.
Až v srpnu skončí vaše výstava v Galerii Vinohradská 12, chystáte další výstavu?
Výstav jsem měl asi 40, v současné době také běží výstava v Olomouci, která je k té knížce Chvilky s Itálií. Je to v krásném prostředí Červený kostel, kde je dneska galerie. A nahoru do galerie jsem dal Mariánské Lázně, které jsem kdysi také nafotil.
Mariánské Lázně jsou nádherné město. Když mě ředitel místní galerie požádal, abych to nafotil jako italskou ulici, tak jsem si myslel, že se zbláznil, protože tady se nic neděje. Ale povedlo se. Mám z toho hezké fotky a můžete je vidět v Olomouci.
10:25
Zasněžená benzinka zvítězila v prestižní fotografické soutěži. ‚Potmě jsou všechny fotogenické,‘ říká Havrda
Číst článek
Výstav, které jsou připravené k prezentaci, mám asi 12. Teď pracuji na výstavě Praha – město milostné. Což je název, který vymyslel Miroslav, ale už se to neuskutečnilo. Na 1. máje musím být doma a jít na Petřín a fotit, jak se tam lidé pod rozkvetlými stromu muchlají. Jsou to nádherné fotky.
Věnujete se živé fotografii, fotíte dění na ulici. Měl jste někdy problém, že se lidé zlobili – nechtěli být zachyceni objektivem vašeho fotoaparátu?
Právě proto jsem si koupil Leicu, což je jednak vysoce kvalitní fotoaparát, ale hlavně je tichý. Takže jsem neměl problémy. I Miroslav se mě několikrát ptal, jestli mě někdo honil s holí po ulici. Asi jsem měl štěstí. Nebo když vidím, že se lidé tváří tak, že by mohli protestovat, tak nefotím.
Jak vzpomíná Pavel Kopp na legendárního fotografa Josefa Sudka? Poslechněte si celý rozhovor.
