SOUTĚŽ: ‚Přemýšlel jsem, co to ze mě dělá za člověka.‘ Kniha rozhovorů přináší otevřené výpovědi pedofilů
Bylo mu šest let, když se mu starší kluk ze sousedství rozhodl „něco ukázat“. S zážitkem, který ho poznamenal na zbytek života, se teď Lukáš Houdek vyrovnává v sérii rozhovorů s pedofily a jejich blízkými. „Potřeboval jsem vědět, co se mi stalo. Co je Bob, který už navždy bude důležitou součástí mého života, zač? Jak přemýšlí? Co prožívá? A proč mi to udělal?“ ptá se v úvodu knihy Mlčení. Zahrát si o ni můžete v soutěži webu iROZHLAS.cz.
„V pubertě, kdy jsem si uvědomil, že mě přitahují chlapci,“ vypráví Pavel. „Sám jsem byl v té době ještě chlapcem. První náznaky bych našel asi v páté třídě – povinné školní plavání. Tam jsem si všiml zájmu o spolužáky. Nějakou dobu to ve mně leželo. V průběhu druhého stupně základní školy jsem si začal říkat, jestli nejsem gay. Zároveň jsem jako homosexuál vnitřním coming outem neprošel.“
Jak říká, postupně pochopil, že to není jednoduché. Zatímco totiž stárnul, nejvíc se mu pořád líbili mladší kluci. Na střední škole si pak uvědomil, že se mu nelíbí spolužáci, ale chlapci ze zakládky.
„Jak naložit se životem? Došlo mi, že rodina nejspíš nebude. Počítal jsem se singl životem v celibátu a nebylo to vůbec příjemné. Vybavuju si konfrontaci sám se sebou, kdy přijímám škatulku, která je značně nečistá,“ popisuje. „Přemýšlel jsem, co to ze mě dělá za člověka. Zda jsem tedy na cestě do vězení.“
Jak je možné zamilovat se do dítěte? Jak se s pedofilní preferencí naučit žít? A je možné vést kvalitní život bez možnosti citového naplnění? I na tyto otázky hledá odpovědi rozhovorová kniha Mlčení.
Publicista a dokumentarista Lukáš Houdek se jejím prostřednictvím snaží přispět k destigmatizaci pedofilů, protože podle statistik mají na svědomí jen 10 až 20 procent zneužití dětí. Naprosté většiny těchto případů se totiž dopouštějí lidé, kteří pedofily ve skutečnosti nejsou.
Pravidla soutěže
Přečtěte si Obecná pravidla soutěže o knihy se zpravodajským serverem iROZHLAS.cz
„Pedofilie je téma, které je v naší společnosti nadále tabu. Domníváme se, že pokud o něm nebudeme mluvit, nebude existovat. Přesto tady pedofilie je. Vždycky bude. A je realitou možná více než 100 tisíc Čechů. Těm v průběhu jejich dospívání dojde, že s nimi něco není v pořádku. A netuší, co s tím,“ píše v knize Houdek.
„Ticho, které je téměř hmatatelné – a pevně střežené – jim nepomáhá najít v tom sebe sama. Naopak škodí nejen jim, ale nakonec i lidem, jako jsem já, potažmo celé společnosti. Jak totiž vyplývá z mých rozhovorů, klíčem jsou právě informace a naděje, že i bez zakázané lásky k dětem lze žít naplněný život,“ přidává.
Lukáš Houdek byl manažerem vládní kampaně HateFree Culture a podílel se na několika humanitárních iniciativách. Aktivně se věnuje umělecké tvorbě, v níž se zabývá především tématy identity, násilí a nenávisti nebo bezpráví. Je autorem několika rozhlasových dokumentů a podcastů a držitelem řady novinářských ocenění.
Publikaci Mlčení doprovázenou ilustracemi výtvarnice Toy Box vydalo nakladatelství Universum.
UKÁZKA Z PŘEDMLUVY AUTORA
Bylo parné léto. Bylo mi šest a za několik týdnů jsem měl konečně nastoupit do první třidy. Měl jsem na sobě trenýrky a tričko, když jsem venku opět potkal Boba. Bylo mu asi patnáct a my děti jsme ho měly rády. Na rozdíl od ostatních starších kluků a dospěláků si s námi chtěl hrát. Učil nás na hřišti novým věcem a naslouchal nám.
Ten den mi řekl, že mi chce něco ukázat. Byl jsem nadšený. Ten úžasný Bob si ze všech ostatních děti vybral zrovna mě a teď mě někam vede, aby mi odhalil tajemství.
Prošli jsme kolem kulturáku, minuli řadu garáží s oprýskanými různobarevnými vraty, až jsme dorazili k jedné z bytovek. Vchodové dveře byly otevřené, a tak jsem Boba po schodech dolů následoval do sklepa. Proplétali jsme se bludištěm dřevěných kójí, až jsme došli na betonový plácek. A tam mi to tajemství konečně ukázal. Stáhl si tepláky a před mýma očima se objevil jeho obří penis. Pobídl mě, abych si i já sundal trenýrky a ukázal mu ten svůj. Stejně jako ten jeho už byl tvrdý. Nevěděl jsem, co se děje.
Byl jsem vyjevený. A tak mi Bob dával pokyny. Nejprve jsem měl jeho penis líbat já, potom dělal to samé on s tím mým.
Když jsem pak už sám cestou domů míjel vrata garáží, zavalila mě tíha. Neměl jsem ponětí, co se právě stalo. Tušil jsem však, že šlo o něco velmi špatného. Bylo to naše společné tajemství. Tajemství, které vážilo několik tun. A já nevěděl, co si s ním počít...
Dorazil jsem domů, mamka jako vždy pobíhala po kuchyni. Dostal jsem strach. Věděl jsem, že jí to musím říct. Abych ze sebe ty naložené tuny shodil. Po chvíli jsem se osmělil a svěřil se. Má dětská slova protínalo mlaskání pomazánky roztírané na krajíce chleba. A tak mamka, která právě připravovala večeři, nepochopila, co se ji vlastně snažím řict. Nebyl na to čas. Nakonec mávla rukou. Že se mi jen něco zdálo.
V průběhu dalších měsíců a let od té sklepni avantýry jsem Boba opakovaně venku potkával. Hrál si s jinými dětmi a některé z nich se mi měnily před očima. Poznal jsem, když další dítě spolu s Bobem zašlo do sklepa nebo na jiné místo vhodné k odhalení velkého společného tajemství. Bylo mi jich líto. Nedokázal jsem s tím však nic udělat. Mamka mi přece řekla, že se mi to jen zdálo. A tak přibyla další tuna navíc.
Narůstala ve mně olbřímí křivda, která se v průběhu dalších let s železnou pravidelností vynořovala. Abych ji mohl nic netušící mamce s každou další hádkou vmést do obličeje. Až do chvíle, kdy jsem už v dospělosti to téma jednoho sychravého večera znovu otevřel. A tak mohlo konečně začít naše společné uzdravování.
Chcete se zapojit do soutěže o pět knih Mlčení? Napište nám do pátku 8. srpna do 18.00 na e-mailovou adresu soutez.irozhlas@rozhlas.cz odpověď na následující otázku:
Jak se jmenuje rozhlasová dokumentární série Lukáše Houdka zaměřená na fenomén posílání (ne)vyžádaných intimních fotografií?
Do odpovědi uveďte:
- Jméno a příjmení
- Adresu pro případ výhry
- Telefon, případně e-mail
Výherce bude server iROZHLAS.cz losovat ze správných odpovědí, každý se může v daném kole účastnit pouze jednou. Více se dočtete v pravidlech.
