V Limitech jste se dotýkali přírody, vztahu k přírodě. Vím, že jsi myslivec, rybář, nadšený zahradník a také táta dvou synů. Jak jsi vychovával kluky ve vztahu k přírodě?
Kdysi jsem si vymyslel frázi, která splňuje všechno to, na co se mě ptáš. Klukům jsem vždycky říkal, že by se v přírodě měli chovat tak, aby byli její součástí, a ne aby tam byli jako na návštěvě. Protože na návštěvě by se člověk měl chovat velmi uctivě a zdvořile, ale pořád je na návštěvě. Neví, jak se tam chovat, co dělat, kde mají záchod.

Přehrát

00:00 / 00:00

Aleš Háma: Je důležité, aby se člověk naučil být sám se sebou. Každý den si třídím myšlenky, věci mají doznívat. Je velký nešvar doby, jak je všechno strašně rychlé

V lese by se člověk měl naučit respektovat pravidla přírody, daného přírodního biotopu, měl by naslouchat, vědět, že na jaře by se nemělo do lesa zbytečně chodit, protože je tam fůra mladých.

U nás v Krušných máme tetřívky. Není dobré tam teď chodit, protože jsou v toku. Jsou to věci, které ne každý ví. Já to respektuju, ale je fajn těmi informacemi nepohrdat a někam si je zkoušet ukládat, aby člověk v přírodě byl jako doma.

Co ti to dává, když trávíš hodně času v lese? Protože to není procházka na hodinu.
Není. Myslím, že je strašně důležité, aby se člověk naučil být sám se sebou. Ale chápu, je-li někdo referentem, sedí sám v kanceláři osm hodin a pak ještě žije sám, tak mu nedělá asi úplně potěšení jít si sednout sám do lesa nebo jít se sám projít.

Já jsem neustále mezi lidmi, neustále generuju písmena nebo je do sebe nasávám, pořád je nějaký hluk a vjemy. Ten čas strávený sám se sebou je strašně důležitý. Skoro každý den, je to rituál, si dám víno. I když přijedu ze zájezdu v jednu ráno, dám si sklenku vína a jsem sám.

Třídím si myšlenky, vjemy si mají sednout, věci se mají nechat dožívat. Myslím, že to je velký nešvar doby, jak je všechno strašně rychlé. Je to, jako když jde člověk z koncertu z filharmonie a pustí si do walkmana cestou domů v metru nějakou jinou muziku. Je to prostě blbost. Nebo když jde z divadla, přijde domů a po půl hodině si pustí nějaký film. Věci mají doznívat, vjemy a emoce si mají sedat, abychom si je mohli pamatovat. To je přece strašně důležité.

Devadesátá léta a zábava. Od devadesátek jsi součástí showbyznysu. Kam jsme se posunuli od doby Televarieté a těch show, které byly pro Novu tak charakteristické v devadesátých letech?
Publikum nejdřív od devadesátých let sledovalo vlnu estrád – Čundrcountryshow, Horkoskopičin, GO GO šou, Zlaté mříže, můžeme jmenovat do aleluja. A najednou přišla Pojišťovna štěstí a potom začaly další a další hrané věci, zjistilo se, že to je cesta. A teď jsme v extrému, kdy není žádná zábava.

Navíc politické strany si vytyčují, že televizní zábavu chtějí odstranit z veřejnoprávní televize, s čímž nesouhlasím. Ale co je zábava? Komerční televize zábavu nevyrábí, výjimkou je pořad Hodně štěstí, který jsme dělali k výročí Novy, kde by měly být zábavné segmenty, scénky. To už vlastně není.

Zajímalo by mě, jak těžké je vyrobit dneska – po takové pauze – zábavu, u které se lidi budou bavit? Jsi vtipný a víš, čemu se lidi smějí, tak se chci zeptat, jestli je to těžké.
Je to určitě těžké, protože tak jako všechno v dnešní době, jak jsou velké rozdíly mezi sociálními skupinami, tak jsou rozdíly mezi věkovými skupinami.

Mladí lidé už se na televizi vůbec nedívají, pouští si to, co chtějí a kdy chtějí. Rozdělení lidí ztěžuje úkol vymyslet dobrou, kvalitní televizní zábavu. Už jenom když řeknu, zní to pejorativně – televizní zábava.

Přitom do toho spadají talk show, třeba Zázraky přírody. Nemusí to být za každou cenu scénka-písnička-rozhovor-scénka-písnička-artisti. Nemusí to být jako Televarieté. Ale myslím, že v nějaké nové formě třeba s La Putykou nebo s nějakými stand-upisty by takový pořad měl velkou šanci na úspěch.

Na čem stojí tvůj humor? Na jakých filmech, hláškách, humoru? Čemu ses smál?
Myslím, že strašně podstatné je, kdo vás formuje. Mě formoval brácha, máma. Co se humoru týče, doma jsme si nikdy nic nedarovali. Pak celou konzervatoř suchý, drsný humor Jakuba Wehrenberga, se kterým jsme to měli podobně. Do toho bráchovi kamarádi z vysokých škol, to všechno mě formovalo, je důležité to nasávat, vnímat to. Mám rád černý i nekorektní humor.

Napadlo tě někdy, že bys dělal jinou práci?
Mnohokrát. Ale člověk by měl pořád v zátylku, že je zrovna u něčeho, čemu se říká asi štěstí a příležitost, a že to není samozřejmost. Protože mám ve svém okolí velké množství kamarádů, kteří jsou moc šikovní, ale třeba nemají takové štěstí, jako mám já. Je to o štěstí určitě.

Mně to, že můžu dělat jinou práci, pomohlo tenkrát v Americe, když jsem začal dělat zahrady a také jsem se všechno musel naučit. Akorát to bude těžší, že se to bude člověk učit v padesáti než ve dvaceti, ale myslím, že tu možnost má kdykoli každý. Jde to, nesmí se toho člověk bát a propadat skepsi.

Kde se Aleš Háma inspiroval pro roli Karla Kadlece v seriálu Limity? Kdy se poprvé objevil v televizi jako moderátor? A jak vzpomíná na setkání v přírodě s medvědem či vlkem? Poslechněte si celý rozhovor v audiozáznamu výše.

Lucie Výborná, vma Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít