Geniální vynálezce a slavný umělec zemřel před 500 lety. Po Leonardu da Vinci zbyly tisíce stran zápisků
Právě letos uplyne 500 let od smrti italského génia Leonarda da Vinciho ve francouzském Amboise. Nejen italská, ale i francouzská města si tak toto významné výročí připomínají. Da Vinci byl dokonalou ukázkou renesančního člověka. A to nejenom s odkazem na dobu, do které se narodil. Ačkoli si ho svět dodnes připomíná zejména jako malíře, byl i talentovaným vynálezcem nebo inovátorem a zajímal se o anatomii.
„Narodil se mi vnuk, syn mého syna, Sera Piera, 15. dubna, v sobotu, ve třetí hodině noční. Nese jméno Leonardo,“ zaznamenal si do svého deníku dědeček slavného umělce.
Takhle nějak začal v polovině 15. století život Leonarda da Vinciho, který své přízvisko nese po městečku nedaleko jeho rodné vsi Anchiano. Narodil se v domě na kopci Montalbano mladičké dívce jménem Caterina. Piero da Vinci si chudou dívku v době svázané konvencemi za ženu vzít nemohl, ale ke svému synovi se hrdě hlásil, a Caterině dokonce zprostředkoval svatbu s místním rolníkem.
Do města Vinci se při příležitosti výročí úmrtí slavného rodáka dostala jeho první dochovaná kresba, kterou si tu návštěvníci mohou prohlédnout. Odborníci z Galerie Uffizi ji podrobili zkoumání a odhalili tak třeba to, že náčrt zhotovil Leonardo ve dvou fázích, a to nejen levou rukou, jak se původně domnívali, ale použil i pravačku.
Da Vinciho snovací stroj
Leonardo si zřejmě často kladl otázku, jak ulehčit lidem práci a zdokonalit její výsledky. V průběhu svého života totiž navrhl nespočet poloautomatizovaných strojů – byly mezi nimi například tkalcovské stavy, řezačky, leštičky, hydraulické pily nebo zařízení pro výrobu jehel.
Své nápady nikdy nepřivedl k životu, a tak zůstaly pouze na papíře. Přesto se ale Leonardovými návrhy lidé v průběhu let inspirovali. Například ve florentské dílně Antico Setificio Fiorentino, mezi jejíž klientelu patří vedle dánské královské rodiny třeba i papež František, zhotovili podle da Vinciho vertikální snovací stroj.
Ve Florencii tkají dodnes na stavu navrženém da Vincim. Stroj na odvíjení cívek navrhl před 500 lety
Číst článek
„Tento návrh byl u snovacích strojů zlomový. Ty tradiční totiž pracují lineárně, takže když jste chtěli připravit snovací osnovu o délce 50 metrů, museli jste mít i stejně velkou místnost. Da Vinciho stroj ale pracuje vertikálně, a tak stejnou délku nití dokáže navinout klidně v malém pokojíčku,“ vysvětluje Briza Dattiová z florentské dílny.
Recept na barvení vlasů
Leonardo da Vinci po sobě zanechal více než sedm tisíc stránek zápisků všeho druhu. Přesto jde možná jen o zlomek toho, co si v průběhu života zaznamenal. A zajímal se opravdu o všechno. Mezi náčrtky a filozofickými myšlenkami tak čtenář najde třeba recept na obarvení vlasů nebo úvahy o přírodních zákonitostech.
„Abys dal vlasům zlatohnědou barvu, vezmi ořechy, povař je v louhu a namoč do něj hřeben. Potom vlasy učeš a nech uschnout na slunci,“ zapsal si da Vinci.
K uspořádání poznatků nedošlo za mistrova života, ale až na konci 16. století, kdy byly vytvořeny dva velké kodexy – kodex Anatomie je dnes součástí královské sbírky ve Windsoru a větší Atlanticus se nachází ve vlastnictví ambrosiánské knihovny v Miláně.
Leonardo da Vinci uměl psát i malovat oběma rukama, zjistili historici při studiu kresby z roku 1473
Číst článek
„Nyní máme jednotlivé listy uložené v konzervačních rámech, které jsou po deseti ještě uloženy do boxů ve speciální místnosti, kde je nastavena a monitorována konstantní teplota a vlhkost,“ popisuje uložení vzácných dokumentů Alberto Rocca, ředitel galerie umění v knihovně Ambrosiana.
Část Leonardových zápisníků, které uchovává Biblioteca Ambrosiana v Miláně, je zdigitalizována.
Létání bylo jeho snem
Své deníky da Vinci plnil detailními nákresy ptačích křídel a létajících strojů nebo návrhy přístrojového vybavení. „Studuj anatomii ptačích křídel spolu s prsními svaly, které těmito křídly pohybují. A udělej totéž u člověka, abys ukázal, že je možné, aby se člověk udržel ve vzduchu máváním křídel,“ promlouval k sobě v jednom ze zápisníků.
Dlouhou dobu Leonardo skutečně věřil, že lidské svaly dovedou rozpohybovat křídla z tehdy dostupných těžkých materiálů a udržet tak člověka ve vzduchu. Důkladné pozorování ptáků ho ale přivedlo na myšlenku předchůdce kluzáku. Všiml si totiž, že velcí dravci nemáchají křídly tolik jako menší ptactvo, ale ve vzduchu více plachtí.
Pro pilota – jak bychom obsluhu létacího stroje označili dnes – vymyslel dokonce i řadu „palubních přístrojů“. Mezi jinými třeba takzvaný inklinometr, hydrometr nebo anemometr. A v neposlední řadě také padák. Leonardův dobrodružný duch snil o tom, že svůj létací stroj jednou sám vyzkouší. „Budeš s tímto strojem experimentovat nad jezerem a kolem pasu si upevníš dlouhý vinný měch, aby ses neutopil, když spadneš do vody,“ zapsal si.
