Dílo se označuje za dramolet, tedy krátkou divadelní hru se satirickým obsahem a omezeným počtem postav. Poutník je prozaickou promluvou starého umírajícího muže, ve které jsou obsaženy existenciální myšlenky.

V intimní monologické zpovědi Poutník je jediným mluvčím textu postava autorčina otce. V jeho promluvě zaznívají vzpomínky na ženu přezdívanou Loneli, na vlastní život i důstojnost, kterou pozbyl.

Text Elfriede Jelinekové je jako obvykle mnohovrstevnatý a silně metaforický. Lucie Ferenzová se zaměřila na promluvu starce jako člověka, který se vypořádává s rakouskou minulostí a nacismem i s lidovou mentalitou a nekompromisními hodnotami dravého trhu.

„Je to pomyslný monolog jejího otce, který jako Žid přežil holocaust, protože ho nacisti potřebovali jako chemika. Těsně po válce byl umístěný do blázince, kde dožíval. Jelineková se s tím v textu svým způsobem vyrovnává,“ říká režisérka Ferenzová.

Ironie, sarkasmus, cynismus

Svého otce Jelineková v textu, který je považován za lyrický, označuje jako dementa. „Nebyla by to Jelineková, aby to nebylo ironické až sarkastické nebo cynické a zároveň se to nevyrovnávalo se společenskými problémy,“ uvažuje Ferenzová.

Hru Poutník režisérka vnímá více jako politickou a společenskou litanii obviňující holocaust a společenské poměry v Rakousku po něm. Pokud si odmyslíme rakouské reálie, text prý sedí do naší současnosti.

Promluvu starého muže Lucie Ferenzová rozdělila do tří hlasů, které interpretují Jana Kozubková, Anita Krausová a Jindřiška Křivánková. Podtitul inscenace v jejich podání zní: „V naší zemi už jsou jen ti jedni a rozrůstají se. Teď už jsou skoro takhle velcí.“

„Je to přímá reakce na extremistické síly, které u nás teď právě jsou na vzestupu. Jsou tam nějaká konkrétní jména, která jsme změnili, ale nedali jsme tam žádná konkrétní česká jména. Spíš se to snažíme asociativní metodou nebo obrazem zasadit do naší současnosti,“ říká Ferenzová.

Ferenzová navazuje na inscenaci Stínů

Promluvy tří hereček jsou, stejně jako bylo předepsáno v textu hry, situovány do nedostavěného domu, do kterého byla zavřena i hlavní a jediná postava hry, starý muž.

„Scénografka Mariana Dvořáková vytvořila instalaci. Přímo do ní přijdou diváci. Nejdřív musejí projít odžitou částí života, aby potom mohli nahlédnout nějaký celek, kde ještě pořád jakási nedožitá část života zbývá. A tam se vlastně odehrává ta inscenace. V určité fázi se pak scénografie mění,“ popisuje režisérka.

Lucie Ferenzová se svým divadelním sdružením Kolonie inscenací Poutník navazuje na svůj předchozí scénický projekt z roku 2012, kdy v MeetFactory inscenovala hru Elfriede Jelinekové Stíny.

dab, Veronika Jošková Štefanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít