Hledám odpověď na to, co člověka vede k samotě, říká o své nové knize spisovatelka Mornštajnová
Spisovatelka Alena Mornštajnová vydává nový román Čas vos. „Měla jsem pocit, že jsem napsala poměrně laskavou knihu,“ říká autorka bestsellerů Hana nebo Les v domě. V nové knize otevírá téma osamělosti a hledá odpověď na otázku, proč se někteří lidé rozhodnou žít bez blízkých vztahů.
Váš nejnovější román Čas vos má dvě hlavní postavy. Jaké jsou jejich příběhy?
Ta mužská postava má přezdívku Ptáčník. Je to člověk, který tráví hodně času v lese, pozorováním přírody, hlavně ptáků a lidem ve městě se zdá zvláštní. Nechce se zapojit do procesu vydělávání a utrácení. Nemá ani rodinu, žije poměrně dost samotářsky, i když se nedá říct, že úplně osaměle. Já v té knížce odkrývám, co ho k tomu vedlo, proč se tak rozhodl žít.
Druhou postavou je Bára, která se přestěhovala zpátky do svého rodného města a myslí si, že když se vrátí na místo, kde byla kdysi spokojená, že se jí ten pocit vrátí. Koupila si tam domek, pracuje na zahradě a přemýšlí o tom, proč se jí ta uplynulá léta života nepovedla tak, jak si představovala.
Český román bobtná. Přispěla k tomu větší písmena, proměna témat, snazší psaní i nakladatelský kalkul
Číst článek
A ti dva se předpokládám v jednu chvíli potkají…
Potkají se, aniž by věděli, že kdysi už měli něco společného. A teď je to teda trochu spoiler, protože se spřátelí. Takže si k sobě najdou cestu, ale není to úplně milostný příběh.
Kdybyste měla Čas vos žánrově zařadit, jak byste ho popsala?
Řekla bych, že je to asi psychologický román.
Takže jste se ani tentokrát nevydala úplně jiným směrem než u předchozích knih?
Říká se, že spisovatel píše stále jednu knihu, tak i já píšu jednu knihu. I když jsou ty děje nebo dokonce čas nebo reálie úplně odlišné, tak je pro mě vždy důležitá psychologie postav a hlavně vztahy, protože si myslím, že člověk, pokud má být v životě spokojený, měl by mít dobré vztahy s ostatními.
Kde jste k tomuto příběhu hledala námět?
Začala jsem nad tím přemýšlet, už když jsem dopisovala předchozí knihu. Ta předchozí byla o určité formě násilí, které bylo páchané v rodině, a dá se říct, že i toto téma se v této nové knize vyskytuje – násilí v rodině, velmi špatné vztahy a problémy. A pro postavu Ptáčníka jsem našla námět na dovolené. Jeden můj známý mi vyprávěl, že tam někde ve městě žije člověk, který je takový zvláštní, chodí hodně do přírody a pozoruje ptáky. Dohadovali jsme se o tom, proč takový je. A mně se to zdálo jako báječný námět na knihu, domyslet se, co člověka vede k tomu, že si zvolí žít osamělý život.
Velkou částí vaší práce na knihách je pečlivá rešerše. Do jakých materiálů jste se musela začíst tentokrát?
Měla jsem pár ornitologických knih a lituju, že si všechno nepamatuju, protože jsem se dočetla spoustu zajímavých věcí o ptácích. Hlavní ženská postava Bára zase hodně zahradničí a snaží se to dělat dobře, takže přestože miluju zahrádkaření a zahradu, tak jsem si o tom musela hodně dočíst.
Vy o sobě říkáte, že píšete velmi pomalu. Jak dlouho jste na této knize pracovala?
Dá se říct, že čistého psaní to byl možná rok, ale přemýšlení nad knížkou a shromažďování materiálů to byly tak dva roky. Já píšu poměrně pomalu, protože píšu na první dobrou. Nepíšu více verzí, ale snažím se psát tak pečlivě, že když tu knihu dopíšu, tak je prostě hotová.
Jaké byly první reakce vaší dcery a švagrové, které tradičně čtou vaše rukopisy jako první?
Švagrová řekla, že tato knížka není tak strašná jak ta předchozí.
Myslela jako smutná nebo tragická?
Já v to doufám. Moje dcera říkala, že se jí to hodně líbilo, tak doufám, že se to bude líbit i jiným čtenářům. Ale to máte těžké, to jsou lidé, kteří jsou mi blízcí.
Vy jste v jednom rozhovoru říkala, že byste chtěla někdy napsat knihu, která bude v optimistickém duchu, která člověka potěší. Měla jste k tomu tentokrát blíž?
Já jsem měla pocit, že jsem napsala poměrně laskavou knihu, ale moje paní redaktorka mi k tomu napsala, to je teda zase dráma. Mně se zdálo, že to příliš dramatické není. Ale potěšil mě jeden z mých prvních čtenářů, který dostal recenzní kopii a napsal mi, že když tu knížku dočetl, že se v něm rozlil takový hezký pocit. To mi nikdy nikdo u žádné knížky neřekl. Mně vždycky lidé řekli, že byli po dočtení smutní nebo rozrušení.
Od babičky k ‚babi‘. Ženy píšou polovinu nových českých románů, muže dotáhly teprve nedávno
Číst článek
A je zrovna tady ten hezký pocit, o kterém mluvíte, něco, co byste chtěla, aby si budoucí čtenáři z té knížky odnesli?
Já chci, aby to v nich zanechalo nějaký pocit, záleží na každém, co si z té knížky vezme. Jsou knížky, které zaklapnete a už nad nimi nemusíte vůbec přemýšlet, a jsou knížky, které zavřete a chcete nad nimi přemýšlet. Něco ve vás zůstane, třeba ten pohled na svět, protože já mám pocit, že jsou někdy na sebe lidé úplně zbytečně zlí, a kladu si otázku proč? To je ta otázka, která mi nedává spát. Není mi jasné, kde se bere ta potřeba druhému ubližovat. Připadá mi to zbytečné. Možná že i o tom je ta kniha.
Čas vos vychází také jako audiokniha. Vy jste si přála, aby postavu Ptáčníka načítal Jan Vlasák.
Ano, a udělalo mi opravdu velkou radost, že souhlasil, protože on umí svým čtením knihy povýšit na úplně jinou úroveň. A part Báry pak načítá Helena Dvořáková. Ty hlasy k sobě báječně ladí.
Máte už v hlavě námět na nějakou další knihu?
Teď v květnu mi vychází šestá dětská kniha, a to pokračování Strašidýlka Stráši. A samozřejmě, že už zase pracuju na dalších věcech. Dokonce jsem začala psát jak další knihu pro děti, to bude pokračování Modré planety, tak knihu pro dospělé. Přitom jsem si vždycky myslela, že nedokážu pracovat na dvou knihách zároveň. Najednou jsem ale zjistila, že se to krásně doplňuje.
