V rubrice Tyjátr tak trochu propojíme obory. Dva kumšty – divadlo a film – totiž spojuje jedna věc – loutka. Loutkové divadlo má u nás obrovskou tradici a stejně jako později loutkový film dosáhlo celosvětového věhlasu a uznání.

9:47 29. listopadu 2010 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Loutkové divadlo je dle definice divadlo, jehož hlavním vyjadřovacím prostředkem je neživá hmota, nejčastěji loutka. U nás má tato divadelní forma obrovskou tradici. Několikačlenná kočovná skupina v minulosti putovala s loutkami po jarmarcích a poutích, a jak vysvětluje režisér Miroslav Kačor, často přinášela obyčejným lidem i tolik potřebnou osvětu.

I když se loutkařina vyskytuje už mnoho staletí po celém světě, v českých zemích máme hned několik oborových prvenství. Byla tady založena první mezinárodní loutkářská organizace UNIMA, celosvětově první odborný časopis Loutkář a v neposlední řadě celosvětově první vysoká škola, dnes katedra alternativního divadla na pražské DAMU.

Nedílnou součástí loutkového divadla je jeho výtvarná stránka. Ta se nejvýrazněji projevila v loutkovém filmu, který podle Miroslava Kačora patří k vrcholům české filmařiny vůbec. Jedním z jeho zatím nepřekonaných mistrů je pak bezpochyby Jiří Trnka. K dalším mágům české loutkové animace patří také Karel Zeman. O jeho Cestě do pravěku se dodnes učí animátoři po celém světě.

Miroslav Kačor je dokumentarista, autor například diskutovaného Svědomí hrdinů o bratrech Mašínech. O animovaném filmu vydal nedávno knihu Zlatý věk české loutkové animace.

Veronika Dospělová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít