Jako pára nad hrncem?
Pro ty z vás, kteří jste obdivovali kanadskou šestici Islands, především pro její schopnost uhranout komplikovaně strukturovanými, meandrovitými, indie-rockovými kompozicemi, bude jejich aktuální třetí album Vapours zkouškou věrnosti.
Nick Thorburn, frontman kapely, který jen během loňského roku vydal s třemi různými projekty trojici nadprůměrných alb, tentokrát zavelel k další prudké stylové proměně. Zatímco debut Return to the Sea byl strhující lekcí v eklekticismu a následující - zoufale nedoceněná - deska The Arm´s Way rafinovaným mixem temné bombastičnosti a bizarních textů, novinka Vapours (a titulní track především!) je esencí přímočarého, sluncem prozářeného popu.
Místo manévrů nastupuje linearita, místo osmiminutových epických útvarů tu Thorburn a spol. sází na neobvykle přístupné tříminutové písničky, které zpočátku působí jako akustický ekvivalent důmyslně oblékaných dívek: silný první dojem provází nejistota, co přesně se skrývá za jeho pozlátkem.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: Profil skupiny Islands a Nicka Thorburna
Do kapely se vrátil původní perkusista J´aime Tambeur, který se ovšem dělí o místo na slunci s takřka všudypřítomným automatickým bubeníkem; hutné rytmy z rozličných "drum machines" spolu s častým využitím syntezátorů způsobují, že Vapours jsou dosud nejvíc elektrifikovaným albem Islands. Nařknutí z parazitování na momentálním alternativním trendu ale nepřichází v úvahu - na to je Thorburn a jeho nově poskládaný kolektiv příliš ambiciózní a bystrý.
Jejich hudba je i tady, ve světě komfortního popu, plná subtilných podvratností, duchaplných slovních hříček a drobných aranžérských fines. Thorburnův excentrický rukopis a dar zaháčkovat posluchače maximálně chytlavou melodickou linkou, umožňuje posluchači zakusit celé spektrum emocí: od žoviality úvodní Switched On, přes hořkosladký taneční puls skladby Devout, až k zasněným náladám On Foreigner a hororovému pomrkávání The Shining.
Jediným, skutečně nešťastným nápadem, tak zůstává frontmanovo využití zdánlivě již vymýcené technologie auto-tune: Thorburnův sladce patetický vokál znásilněný vokodérem činí ze skladby Heartbeat zbytnou položku na jinak kompaktní kolekci, která je také díky zřetelným reminiscencím na 60. léta (klasický rock) a 80. léta (synth-pop) jasnou oslavou tradiční písňové stavby.
Album Vapours je důkazem, že i lehkonohý pop se ve výjimečných případech může vymykat konvencím, a že kouzlo snadno stravitelné hudby se nemusí vypařit hned po druhém poslechu.
