Bytové muzeum nabízí pohled do života skladatele Jaroslava Ježka
Dalo by se říci, že dvoupokojový byt v pražské Kaprově ulici je obyčejné obydlí běžných nájemníků. Jenže místnosti s původním zařízením ze třicátých let minulého století ukrývají vzácný odkaz geniálního skladatele a klavíristy Jaroslava Ježka. Právě tady na začátku dvacátého století žil a komponoval. Do jeho Modrého pokoje každý týden nahlížejí návštěvníci. Provází je správce netradičního bytového muzea, který v Ježkově bytě bydlí už devět let.
Správce Památníku a muzea skladatele Jaroslava Ježka Stanislav Kostiha vede chodbou návštěvníky do svého bytu ve druhém patře v pražské Kaprově ulici.
Malou předsíň lemuje tlustý závěs, otevřené dveře vedou do slavného Modrého pokoje, kde žil a skládal Jaroslav Ježek. Místnost je zařízená v původním funkcionalistickém stylu z počátku třicátých let minulého století. Na žádost skladatele ji upravil architekt František Zelenka.
Tmavá podlaha, tmavomodrý strop, podél stěny stojí černá knihovna. Celému pokoji dominuje pod podobiznou brilantního klavíristy velké černé křídlo. Legendární Ježkův Steinway dodnes přitahuje hudební nadšence. A také návštěvníky.
Právě tady vznikala komorní a orchestrální díla. A také slavné skladby, tak často ovlivněné zemitým jazzem, které rychle zlidověly. Hudební rukopis tady získávaly i hry Osvobozeného divadla, pro které Ježek skládal ve třicátých letech. S Jiřím Voskovcem a Janem Werichem tak vytvořili nezapomenutelné trio.
"Když jsem se chystal na konzervatoř, kam jsem se pak nakonec nedostal, protože jsem špatně držel ruku na klavír, učil jsem se na klavír a Ježkovy skladby hrál,“ říká jeden z návštěvníků, který zabořil prsty do kláves.
Hudební úryvky ve vedlejším pokoji poslouchá správce a obyvatel bytového muzea Stanislav Kostiha, který tady žije už devět let.
"Ten byt je zvláštní tím, že jsou to dva pokoje a kuchyň, přičemž jeden pokoj slouží jako muzeum. Stalo se to tak, když umřela Ježkova sestra paní Strnadová v 80. letech, odkázala Modrý pokoj Národnímu muzeu," říká Stanislav Kostiha.
Byt je pro veřejnost otevřen každé úterý
Každé úterý odpoledne pak pouští do bytu návštěvníky. „Když Ježkův tatínek umřel a Ježek se definitivně po studiích nastěhoval zpátky do bytu, kde bydlel s maminkou, tak si byt rozdělili,“ doplňuje správce.
Denně sem přijde zhruba dvacet lidí, tisícovka za rok. Ježkův odkaz přitahuje hlavně cizince a české emigranty. Ale také zajímavé pamětníky.
"Nejhezčí návštěvu, kterou jsem měl, byly dvě 90leté sestry, dvojčata, která se sem přišla podívat, protože jejich maminka dělala v pokladně Osvobozeného divadla," vzpomíná Kostiha.
Ježek nakonec musel kvůli spolupráci na protinacistických hrách Osvobozeného divadla v roce 1939 emigrovat do Spojených států amerických, kde také o tři roky později zemřel.
