Na výstavě malíře Karla Škréty jsou k vidění vrcholná díla
Karel Škréta: Doba a dílo je název aktuální výstavy děl českého raně barokního mistra. Její první část naleznou návštěvníci ve Valdštejnské jízdárně. Tam je možné seznámit se s vlivy, které působily na mladého malíře. V druhé části umístěné v jízdárně Pražského hradu je k vidění například jeho vrcholné dílo Pašijový cyklus.
Asi poprvé mají návštěvníci možnost vidět Škrétova plátna i kresby v přímé konfrontaci s díly jeho současníků, ať už Bernarda Strozziho nebo Quida Reniho. Samostatná část se věnuje také osobnosti malířova syna Karla Škréty mladšího a dalších jeho žáků. Vít Vlnas, ředitel sbírky starého umění Národní galerie a hlavní kurátor výstavy, upozorňuje i na nedávno objevený unikát.
„Je také prezentován jeden z nejvýznamnějších objevů poslední doby, což je Škrétovo modeleto k obrazu Nejsvětější trojice s českými patrony identifikované v diecézním muzeu v Brixenu a zapůjčené sem laskavostí tamního ředitelství,“ vysvětluje.
Řada Škrétových obrazů byla ve stoletích po svém vzniku přemalována, cílem ale nebylo je zničit, spíš přizpůsobit dobovému vkusu a jaksi je zmodernizovat. Petr Kuthan, který v Národní galerii vede restaurátory, zdůrazňuje, že práce na opravách přemaleb je opravdu náročná.
„K tomu, abychom se dozvěděli, jestli tam originální malba je, samozřejmě dnes používáme několik technik. Jednak máme speciální kamery, které nám ukážou případné podkresby ve spodních partiích obrazu, nebo se dají odebrat mikrovzorky, kterými můžeme analyzovat složení jednotlivých vrstev na sobě,“ říká restaurátor.
Díla se musí obměňovat, svědčí jim rušná místa
Výstava Karel Škréta: Doba a dílo končí až v dubnu příštího roku, už na začátku února se budou ale obměňovat kresby na papíře umístěné v grafických kabinetech, nesmějí se totiž vystavovat déle než tři měsíce. Škrétovým obrazům, které zdobí třeba kostel v Litoměřicích nebo pražský Týnský chrám, paradoxně právě hodně navštěvovaná místa svědčí lépe lepší než uzavřené prostředí.
„Nejhorší jsou vždycky kostely, které jsou převážnou dobu zavřené.Tento ‚mrtvý prostor‘ vyhovuje různým broučkům včetně červotoče, který narušuje napínací rámy. Když kostely žijí a jsou v Provozu, díla tam lépe přežívají,“ tvrdí Petr Kuthan.
Expozice je pojatá velkolepě. Tvoří ji čtyři sta exponátů z veřejných sbírek i od soukromých sběratelů.
