Slovanskou epopej v Praze navštěvuje rekordní počet cizinců
Na výstavu Muchovy Slovanské epopeje do pražského Veletržního paláce chodí rekordní počet cizinců. Týdně si 20 obřích pláten prohlédnou 2 tisíce lidí. To je dvakrát víc, než kolik jich chodí na podobně atraktivní výstavy Galerie hlavního města Prahy. O epopej navíc opakovaně projevili zájem kurátoři z japonského Národního uměleckého centra.
Do dvorany Veletržního paláce přišlo od 10. května až 35 tisíc lidí. Když se jich česky zeptáte, jak se jim výstava líbí, neodpoví.
Pak ale asi čtyřicetiletá Linda z Velké Británie popíše své dojetí, že „konečně vidí toho monumentálního Muchu, o kterém toho tolik slyšela“. Podobné nadšení sdílejí i další návštěvníci. Mezi třemi desítkami hostů jsou i Plzeňáci
S návštěvníky výstavy Slovanské epopeje hovořila reportérka Michaela Vetešková
„Je to skvělé, určitě se nám to líbí. Byli jsme i v Moravském Krumlově, ale už bylo po sezóně a bylo zavřeno, bylo to někdy v září,“ vysvětlují. V Praze je výstava otevřená po celý rok.To je zásadní změna oproti expozici v moravskokrumlovském zámku.
Obří plátna jsou nově vyčištěná, speciálně nasvícená a zasazená do tmavých rámů. I to se změnilo, připomíná bývalý šéf Galerie hlavního města Prahy Milan Bufka. Byl jedním z těch, který se o převoz Epopeje do Prahy zasadil.
„Je to vlastně poprvé, co je Slovanská epopej v České republice vystavena tímto způsobem. Přestože výstava byla drahá, domnívám se, že to dílo si to zaslouží,“ říká Burfka.
Výstava stála 36 milionů, byla tedy dražší, než povolil vlastník epopeje - Magistrát hlavního města Prahy. A to byl také důvod, proč musel Bufka rezignovat.
„10 milionů korun se platí Národní galerii a 26 milionů jsou výdaje spojené se stavbou a přesunem pláten. V případě, že by výstava vydržela po dobu pěti let, tak si vydělá nejen na ty výdaje, ale i něco navíc,“ vypočítává Bufka.
Slovanská epopej by měla být ve Veletržním paláci pět let. Co s ní bude pak, zatím není jasné. Buď tam zůstane, nebo se pro ni postaví galerie.
O vystavení Epopeje opakovaně projevili zájem i kurátoři prestižní světové výstavní síně z Tokia. Radní pro kulturu má na stole dopis, ve kterém mu nabízejí termín od roku 2017. Předešlé žádosti ale radnice odmítla.
