Převratný objev vědců z Olomouce. Fotosyntéza jehličnanů funguje zcela jinak než u jiných rostlin
Olomoučtí biofyzici boří zažité představy o fotosyntéze jehličnanů. Zjistili, že jehličnanům chybí důležitá věc - dva klíčové světlosběrné proteiny. Naprosto se tak liší od ostatních suchozemských rostlin. Dva olomoučtí biofyzici tak mezi světovými vědci rozproudili svým objevem velkou debatu.
„Bylo to opravdu nečekané, protože vědecká komunita má za to, že tyto dva proteiny se nachází u všech suchozemských rostlin,“ popisuje překvapivý objev Petr Ilík.
S kolegou Romanem Kouřilem na něj narazili při řešení úplně jiného projektu. Nečekané zjištění publikoval významný vědecký časopis a vzbudil velké diskuse.
S převratným objevem přišli olomoučtí vědci – fotosyntéza jehličnanů funguje jinak, než se dosud myslelo. Více od Blanky Mazalové
O zmíněné světlonosné proteiny přišly smrky pravděpodobně kvůli obří katastrofě známé jako Great Dying.
„Ty pravé jehličnany se vyvinuly na Zemi zhruba před 250 miliony let, bylo to v období, kdy Zemi postihla víceméně největší přírodní katastrofa, výbuch nějakého supervulkánu, když se zásadním způsobem změnily podmínky života na Zemi a při této katastrofě de facto vymřelo víc než 70 procent všech druhů, jak živočišných, tak rostlinných,“ vysvětluje Petr Ilík.
„A za těchto podmínek zřejmě bylo pro tyto rostliny výhodné tyto dva proteiny buď nepoužít, nebo je z genomu odstranit.“
Podle vědců se nabízí otázka, proč se smrk v průběhu evoluce obou proteinů "vzdal". Jednou z hypotéz je možnost, že musely čelit vysoké intenzitě světla.
„Rostou na místě, kde je vysoká intenzita světla, dochází k regulaci těchto dvou proteinů. Rostliny rostoucí při vysoké intenzitě světla tyto proteiny neztratí, ale pouze zregulují jejich množství,“ vysvětluje Roman Kouřil.
Olomoučtí vědci by také rádi objasnili dopad absence proteinů - tedy jakou to má pro smrk výhodu. Příroda totiž nedělá nic zbytečně. V evoluci stále platí, že se prosadí jen to, co je prospěšné.
