Násilí v Bosně zatím ustoupilo, demonstranti zvažují další postup
Předseda vlády v Sarajevu rezignoval. Protivládní protesty z uplynulých dní smetly i představitele regionálních vlád v Zenici a Tuzle, kde násilné demonstrace začaly. Obyvatelé Bosny a Hercegoviny si stěžují na vysokou nezaměstnanost, korupci ve státní správě i chudobu.
Násilí z ulic bosenských měst zatím zmizelo, další vývoj si ale málokdo troufne odhadnout.
Zatímco policisté hlídají vyhořelé vládní budovy v Sarajevu, lidé zvažují další postup. Menší protesty se v sobotu konaly v Mostaru, Bihači, v obci Bugojno a také v Sarajevu.
Téměř 20 let od konce války hořely v Bosně znovu vládní budovy. Lidi do ulic vyhnala tíživá ekonomická situace i zkorumpovaní politici. Natáčel mezi nimi zpravodaj ČRo Robert Mikoláš.
„Jsem tady z mnoha důvodů. Nejsem spokojen se současnou vládnoucí garniturou. Oni si staví domy, mají spoustu peněz a my živoříme. Mnoho lidí nemá ani co jíst, proto chci demonstranty podpořit,“ vysvětluje rozčileně asi 45letý muž.
Práci shání marně a spolu s ním více než 40 procent populace v produktivním věku, každý pátý pak žije pod hranicí chudoby, zejména pak důchodci. A výjimkou nejsou ani váleční hrdinové.
„Jak mi je? Skvěle, jako carovi. Žiju. Měsíčně dostávám penzi 300 konvertibilních marek, což je asi 150 eur. Prostě jen přežívám, od jednoho měsíce k druhému,“ říká 57letý Jasmin, který bojoval ve válce v letech 1992 až 1995.
Okolostojící lidé se stejně jako on sice smějí, ale uvnitř jsou na nejvyšší míru rozhořčeni. „Nic se za těch skoro dvacet let od války nezměnilo, nic. Každý rok jsme doufali ve zlepšení, ale čekáme marně. A je to naopak stále horší,“ stěžuje si Jasmin, který jednou rukou ukazuje na vládní budovu, tedy prý na ty pravé viníky, zatímco druhou se opírá o hůl.
„Bojoval jsem za svou zemi a teď jsem tady, abych podpořil své spoluobčany, ale neočekávám nějakou změnu k lepšímu. Mám pocit, že jsem riskoval svůj život pro nic,“ podotýká odevzdaně.